A kancelarskej job + moje malickost = nonstop poslech hudby, abych se izoloval od ostatnich a moh se soustredit na praci. Podle toho jakej mam den a naladu posloucham bud hodne agresivni nebo hodne vyklidnenou muziku.
Rek jsem si, ze tenhle svuj internetovej denicek zpestrim zaznamama o tom, co si zrovna poustim do hlavy. Po kliknuti na obrazek si vetsinou budete moct onen aktualni skvost pustit.
Zacnu kapelou Doomriders (vedlejsi projekt basaka z converge). Jelikoz je miluju a zrovna je ted v kanclu sjizdim porad dokola. Kdyz jsem byl jeste maly Jenik (zas tak maly ne, byl jsem uz na zacatku svyuch bakalarskych studii), tak jsem jednou v noci utekl ze skolniho vyjezdu do Kostelce a jel do Prahy do Futura na koncert Doomriders, Disfear a Horse the Band. Rano jsem pak zas rychle jel zpatky. Vsechny tri kapely me tenkrat poslaly do kolen, ale nejvic Doomriders. Vzdycky kdyz jsem je pak videl znova (at uz v Tavastii v Helsinkach nebo v Praze na Sedmicce), bylo to jako bych se potkal se starejma kamosema.
Jejich prvni deska, Black Thunder - syrova, nepreprodukovana agresivni jizda. Klasika, srdcovka, laska.
Prosim omluvte onu lehce retardovanou formu tohoto prispevku - chybejici interpunkci. Psal jsem ho na pracovnim kiwi notebooku, kterej bohuzel cesky hackocarky nema...
Žádné komentáře:
Okomentovat