(celá fotogalerie z vejletu je TADY)
Na pátek 18.7. jsem měl dovolenou vybranou už dlouho, ale do poslední chvíle jsem nevěděl, jak & kde jí strávim. V hrubým plánu byly ferraty v Rakousku, ale kvůli nestálosti případných spolucestovatelů bylo zatěžko vytvořit nějakej pevnej plán. Nakonec jsem zůstal sám. Proto jsem spontánně vyrazil do Innsbrucku, kde nemám nouzi o spřízněný duše, u kterých lze krátkodobě přebývat.
Noc ze čtvrtka na pátek jsem strávil v sedadle žlutýho autobuSSu. Krásný dvě hodinky spánku a v pátek v sedm ráno jsem vypadl na chodník v IBK. O čtyři hodiny později už jsme vyráželi z údolí Stubaital po přístupový cestě k evidentně dost vyhlášený ferratě na Ochsenwand. Z výchozího bodu (1000 mnm) k začátku ferraty to byly dvě hodiny rychlý chůze a 1000 vejškovejch metrů. Klettersteiga samotná je hodně rozmanitá, dlouhá, exponovaná jak prase a naprosto nádherná. Hlavní část týhle zajištěný cesty, vedoucí na vrchol Ochsenwandu (2700 mnm), měří zhruba 700 výškových metrů a zabrala nám cca 4 hodiny. Počasí bylo celej den nádherný. Což mělo ale i svý negativum - pekelný vedro a spalující slunko. Kombinace krátkýho nočního spánku, dlouhýho výstupu a onoho príma počáska mě celkem vyflusala. Proto jsem nebyl na vrcholu moc nadšenej, když jsem zjistil, že cca první dvě hodiny sestupu vedou taky po ferratě. Sestupovat po ní je totiž obecně o dost nepříjemnější, než se sápat nahoru. Kor na obtížnejch místech. Za celej výstup/sestup jsme nepotkali živou duši, což celej zážitek jenom umocnilo (ve vrcholový knížce byly ten den před náma zapsaný jen tři dvojice).
Angry Tourist & Ochsenwand
přístupová cesta
Sobota pak byla ve znamení kratší, ale krásný ferraty na hřebeni Nordkette, což je hora tyčící se nad Innsbruckem. Na jedný straně je z ní neustálej výhled na město a na druhý na divoký hory. Počasí bylo stejný jako v pátek, což trochu stěžovalo samotnou ferratu, která byla navíc kvůli víkendu plná lidí, takže jsme museli dost často čekat, nebo se nechat předbíhat. Ale nic z toho nezkazilo výslednej dojem z týhle parádní zajištěný cesty.
IBK
Mountaineering done right!
Resting Angry Tourist (where's the snow, dammit?)
V neděli jsem pak už jen dospal náročný předchozí dva dny. Odpo jsme pozevlili v Innsbrucku a okolí a večer jsem poprvé využil spolujízdy na cestu domů. Ta byla poměrně fajn, od baráku k baráku za pětset vočí, jen vykomunikovat jí stálo trochu nervů...
...kdy už máte všeho po krk, nic nedává smysl a jedinej důvod, proč ráno ještě vůbec lezete z postele je životní setrvačnost.
Pak je samozřejmě potřeba pustit si pár ufňukanejch songů a řádně se v tom porochnit, aby jste si uvědomili, jak jste směšný a táhli to dál, den za dnem. Třeba jako tenhle od allmighty Vandals:
Oh, I am crushed. And I am devastated.
And contemplating suicide but I don't have the nerve
And what's the rush? It all should end real soon
And so I'll just keep waiting and I'll listen to them say,
"You've got your life in front you," and so I must reply:
"That is just more bad news, cause I'd really rather die" Than limp around in agony, reliving all the tragedies and face another day
Oh I am crushed. And I am devastated.
And it's something I can't name and it ain't going away soon
It hurts so much. And I cannot explain it. It seems like there's a purpose but I still don't understand
But that's my luck, So I'll just wait in pain
And though it doesn't help I have to listen to them say,
"Keep looking at the bright side," but that just hurts my eyes
And if you really care then you would simply let me die
And leave me with some dignity but it just keeps on making me face another day
