čtvrtek 24. listopadu 2016

Blast from the past: Das Überausflug (roadtrip)

*celá galerie je tady

Šestnáctýho srpna byl krásnej den. Slunce svítilo, ptáci pořvávali, poslední šichtu ve wellingtonským skishopu jsem měl čerstvě zakončenou a před sebou jen vyhlídku na jedenáct dní cestování kolem severního ostrova. Na datum krátce po konci vejletu jsem měl koupenej lístek na trajekt na Jižní ostrov, kde jsem měl domluvenou práci. K tomu vypovězená nájemní smlouva, takže jsem byl na čas šťastně nezaměstnanej bezdomovec (aka funemployed). Parádní pocit.
Je tomu už dýl, co jsme ten vejlet dali, takže dneska to bude stručný, jenom takovej itinerář.
Zde pro ilustraci zjednodušenej nákres naší trasy:


Cca 1800 kilometrů za 11 dní. Což neni špatný, uvážíme-li, že jsem byl jedinej šofér a že během prvních dnů jsem byl stále ještě celkem nervózní řidič-začátečník (pro ilustraci; jak se v mym autě ovládaj ostřikovače jsem zjistil až někde za Napierem). Né že bych ted' teda byl za volantem nějakej mistr zélandu, ale cejtim se rozhodně jistějš.

Prvních pár dní jsme se motali dole na Jihu - Cape Palliser, Martinborough, krátkej hike v Tararuas. Za zmínku stojí hlavně Castle Point, což je skutečně neskutečný (haha) místo. Vyšlo nám počasí a CP byl úplně liduprázdnej (mimo sezóna), což je malej zázrak, protože normálně je tu hlava na hlavě.

Angry Tourist visits Castle Point

Castle Point

Po Castle pointu jsme jeli do Herbertville, což byla celkem chyba, vůbec nic zajímavýho, spousta zbytečně najetejch kilometrů po uzoučký okresce a navíc pršelo. Ale aspoň jsme si užili drama s docházejícím benzínem vprostřed pustiny a večeři v místní putyce ve společnosti lokálních synů & dcer venkova (burani se neříká), která byla jak vystřižená z populárního naučnýho filmu o zvycích rurálních komunit v Emerice.

Následoval přejezd do Napieru, města s hromadou staveb ve štýlu Art Deco. Město bylo prima, měli jsme fajnový bydlení a večer jsme šli do kina na novýho Jasoně Bourna. Dobrej zévl den.

Další den jsme jeli k jezeru Taupo. Přejezd byl po horský dálnici, která byla tejden před našim vejletem zavřená kvůli sněhový buřině. No co fland'ákův šéf nechtěl, zas pršelo. Pro mě za volantem jedna z nejdramatičtějších cest. V naprosto vybookovanym Taupu jsme chvíli kufrovali kvůli hledání kempu, ale nakonec se zadařilo i tam. Prošli jsme se podivat na Huka Falls, který byly super, ale davy z autobusů vypadnuvších turistů to celkem kazily. Uplnej opak zážitku z Castle Pointu. Pak jsme si ještě dali vejlet pralesem k Taupojezeru a večer se jeli opít do kempový výřivky.

Angry Tourist and Huka Falls

Huka Falls

Taupo


Od Taupa jsme nabrali směr Rotorua. Bydleli jsme v asi nejlepším kempu z celýho vejletu, super ubytko a zadarmo přírodní hot pools. Tahle návštěva mi trochu poopravila názor na Rotoruu jako město, z který jsem minule viděl jen bikepark a skladovou čtvrt', pročež jsem ji považoval za fakt hnusnej štatl. Ale tentokrát jsme se dostali do centra, který je fajn (strom vyrobenej ze starejch biků!), a centrálního parku, kde vyvěraj termální prameny. Pecka!

Rotorua

Rotorua

Potom jsme jeli do Waitomo podívat se do Gloworm Waitomo Caves (jeskyně se světluškama). Což byla jediná placená turistická atrakce a maličko zklamání. Prostě marketingový materiály tohodle místa slibovali víc, než tam fakt bylo. Ale i tak krásný. Takový Koněvopruzský jeskyně deluxe. I s jízdou na člunu tmou, to bylo moc dobrý. Od jeskyň směrem k pobřeží vedla malá okreska, tak jsme si řekli, že se zajedem podivat co tam je. A tam byl fakt poklad, Marokopa Falls a Beach, jakožto i Piripiri caves a Mangapohue Natural Bridge byly naprosto geniální místa! 
Večer byl zas problém s kempem, nakonec jsme se museli vrátit cca 15km po svejch stopách a spali jsme v budce plný švábů.


Marokopa Falls

Marokopa Beach

Piripiri caves

Mangapohue Natural Bridge

Pak následoval další horskej přejezd do Ohakune, tentokrát jsem byl už u řízení jistější (a nepršelo). Z Ohakune jsme omylem vyjeli až nahoru na Mt Ruapehu, protože jsme na silnici minuli začátek našeho plánovanýho treku. Mrkli jsme na sjezdovky a jeli zas dolu, cestu jsme tentokrát našli a prošli jsme se několik hodin k Waitonga Falls.

Angry Tourist at Mt Ruapehu

Ruapehu

Waitonga Falls

Poslední den jsme byli ve Wanganui, kde nám ale hrozně pršelo, tak se už nic moc zajímavýho nedělo. Zpátky do Welly jsme dojeli v pohodě, jen mě dost vyděsil tamní provoz. Přecejenom je něco jinýho projíždět se po místních mikrodálnicích a okreskách, než se mačkat v provozu velkoměsta.