Angry Video 1.: Kozakov Challenge 2012

Krátký video z longboardovýho závodu Kozákov Challenge 2012 z letošního jara. Kvalita je prachbídná, je to jen z mýho malýho pseudofot'áčku, ale stejně byla zábava dát to do kupy...
Další videa přibudou, příští bude opravdový "blast from the past"!

"How you're doing, man?" "Everything's cool."

Tož minulý týden ve znamení maratónu školních prací jsem zdárně ustál, vše řádně sesmolil a odevzdal, popřípadě odprezentoval. Jsem ted' tedy o něco vzdělanější co se mezinárodního byznys prostředí týče, měl bych umět býti manažerem designérů a dozvěděl jsem se něco málo zajímavého o filosofickém titánovi dvacátého století Karlovi Popperovi.
K tomu jsem navíc ve čtvrtok dobral svojí čtyřtýdenní dávku antibiotik, jež měly za cíl už konečně ze mě vymlátit bore-p**a-liózu. Zda-li se tomu tak skutečně stalo se dozvím tento pátek - dnes ráno jsem byl na odběrech krve, kterou místní felčaři otestujou a sdělí mi finální verdikt. Nicméně se cítím naprosto v pohodě, tak doufám, že už bude dobře. Je to fajn pocit, po měsíci se permanentně necejtit na omdlení/blití/spaní kvůli antibiotikům.
Abych to všechno oslavil, vydal jsem se v pátek na víkend na ledovec Le Deux Alpes, kde probíhala akce Enjoy the Glacier. Jak jsem psal minule, jsou tady ve Francii tenhle týden prázdniny. No a jelikož už bylo nahoře na ledovci (cca 3200 mnm) dost sněhu obstojný kvality, otevřeli ho francouzi na celej tejden prázdnin. A úvodní Enjoy the Glacier víkend prázdnin se nesl v duchu předváděček nových modelů vybavení, různejch dalších doprovodnejch akcí a hlavně lyžování.
Samotný ježdění bylo hodně odpočinkový - nahoře na ledovci je snowpark & tři modrý a jeden červenej svah, takže žádný adrenalinový kamikaze, jenom vyklidněnej pojezd, brácho. Ale na nasátí atmosféry zimní sezóny a každoroční úvodní vzpomínačku "jak-že-se-ty-lyže-vlastně-říděj?" víc než dost. V sobotu dopo byla pěkná mlha, ale kol oběda se to vybralo, takže jsme si dávali odpolední kafčo na terase pod azurovým nebem, heč. Ze soboty na neděli se ale drasticky změnilo počasí, dle původních informací z nedělního rána se dokonce nemělo jezdit vůbec, nebot' se nahoře čekal extrémně silnej vítr. V 11 dopo si to ale příroda a francouzi rozmysleli a vleky se rozjely. Tak jsme si i my mohli vyjet nahoru užít ježdění v mraku, -20ti stupních a megavětru. Aspoň jsem si ale vyzkoušel výbavičku v nicmoc podmínkách a všechno ok, zima mi nebyla, nikam jsem nepřimrz. Horší bylo, že mi tenhle víkend ukázal, jak strašlivě z formy jsem po těch čtyřech měsících zákazu pohybu. V pátek mi snad už daj zelenou k normálnímu životu, abych mohl začít zas trénovat, protože s mojí současnou výdrží můžu na nějaký prašanový a freeridový lyžování s klidem zapomenout...
Po návratu do Grenoblu jsme mimochodem zírali jak sůvy z nudlí (ježiš, jak tenhle idiom vzniknul?), protože celý město bylo a pořád je po sněhem. To je podle všeho jev v Grenoblu nevídaný - jelikož je ze všech stran obklopenej horama a je ve výšce jenom 200 mnm, bývaj přímo ve městě zimy hodně mírný - relativně teplo a žádnej sníh.
A nýčko pár fotek z ledovcovejch radovánek:

Angry Tourist

Deutsch, Italiano, Mexicano

Příjezd na ledovec

Mlhavej začátek sezóny

Black coffee, drinkin' black coffee

Mami, bude ze mě umělec!

Cesta dom (suchá, místy mokrá)

Celou galérií se můžete opět pokochat na mým rajčatovým profilu.

Jó, tady se žije, beze vší poezie

V knihovně sedím
Pohroužen do práce
Z okna ven hledím
Není to legrace

Práce to nudná je
Pozornost skomírá
Těžce se studuje
Když vás to nezajímá

Angry Music 6.: Les Claypool - The awakening

Vstávat! Vstávat a ničit!
Les Claypool, král basů a úchylných klobouků je zde!

Good music saves your soul!

V pátek a v sobotu odehráli thalidomidE podle všeho naprosto perfektní akce v Bratislavě a v Liptovském Mikuláši. V další, tentokráte tříčlenné kapelní inkarnaci (Kozel, Miguel, Hefr), nebot' Kejmyč už to, zdá se, definitivně zapek a věnuje se jenom worldhoOdu. Slováci prej lítali vzduchem jak divý, Tatranský Vietor tekl proudem a kvalita hudební produkce byla nebetyčná.
Worldhood zase tenhle čtvrtek bude hrát asi svůj zatím největší koncert - ve Futuru s Prague Conspiracy a nějakejma slovákama (jděte tam!). Dalších zajímajech akcí maj kluci na podzim nasmlouváno habaděj.
Pro neznalé, Thalidomide a Worldhood jsou dvě kapely s naprosto skvělejma názvama, který nejdou zapamatovat, a taky jsou to kapely, ve kterejch hraju, když zrovna bydlím v Praze. Hraní s nima mi chybí čím dál víc. Je to o to horší, že se neustále dozvídám o jaký další vydařený taškařice přicházím. Proto trávím spoustu času zavřenej v pokoji s kytarou, cvičim jak divej a doufám, že až se začátkem května vrátim do le Prahy, bude pro mě pořád místo aspoň v jedný kapele...
Tady v Grenoblu se zas přiblížil čas deadlinů (promiň, jazyku český) na školní projekty, takže od čtvrtka sedím převážně v knihovně a pilně píšu projekty a prezentace, který stejně nikoho nezajímaj a pravděpodobně si je ani nikdo nepřečte, ale zas mě o krůček přiblíží onomu vysněnýmu cáru papíru (vlastně dvoum papírům, když jsem na tom double degree). Semestr je tu dotiž rozdělěn na dvě poloviny, v každé z nich se studují jiné předměty. Tenhle týden je posledním týdnem první poloviny, proto se odevzávají projekty a prezentují prezentace. Potom bude týden prázdnin, kdy se hodlám opět vypravit za nějakým dobrodružstvím do hor. No a po něm započne druhá perioda prvního semestru, v níž budu studovat zase jiné předměty než doposud.
Pauzu od školních povinností jsem si dal jenom v sobotu dopoledne, kdy jsem vyrazil na další via ferratu, tentokáte do Crolles. Jel jsem jen se Sebastinem z německa, což je člověk, co sem přijel před třemi lety na double degree jako já, ale kvůli místním horám už nedokázal odjet a zůstal. Ted' tu dělá svoje Phd. V Crolles jsem si uvědomil, že ferrata v Grenoblu je fakt jenom prolejzačka. Bylo to o něco náročnější, ale jenom díky vražedný přístupový cestě, která vede lesem do strašlivýho kopce. Takže když jsme se dovlekli k nástupovýmu místu do ferraty, byli jsme už úplně zplavený. Dál už to šlo, vyšší obtížnost ferraty byla způsobená hlavně její délkou, jinak žádnej problém. To všechno bylo ale odměněný krásnejma aussichtama a měli jsme i kliku na počasí, takže naprostá paráda. Odpo jsem byl doma a zpátky ke studiu.

Angry horolezče

padáků kolem lítalo jak much

Celá galérie z Crolles je tady. Jsou tam namíchaný moje a Sebastianovy fotky.

(almost) urban Via Ferrata

Včera jsem se zas jednou nechal ukecat k aktivitě a vyrazil s těžce mezinárodní skupinkou (Mexiko, Německo, Norsko) na Via Ferratu. Českej ekvivalent názvu tohoto typu aktivity je "zajištěná cesta". Je to takovej mix lezení a turistiky. V praxi to znamená, že do skály jsou zapuštěný stupně a madla a celou trasou vede natažený ocelový lano. Vy na sobě máte sedák, ke kterýmu máte připevněný dva popruhy, který maj oba na konci karabinu. Ty obě přicvaknete k lanu a lezete. Když se doškrábete k první skobě, kterou je lano přichycený ke skále, vycvaknete jednu ze svých dvou karabin a přicvaknete ji na druhou stranu skoby. Pak totéž zopakujete s druhou karabinou. To znamená, že jste celou dobu jištěni minimálně jednou karabinou... pokud ovšem děláte všechno jak máte, žeano. Oba popruhy jsou pružný, aby vám v případě pádu nepřerazily páteř (a to se vyplatí!). Dostanete se tak na místa, která byste coby nelezci nikdy nenavštívili a zažijete vskutku žůžo dobrodrůžo ("Mámo, fot' to!").
Pro mě to byla první Ferrata v životě a netušil jsem, co od toho čekat. Ted' již vím, že je to taková adrenalinová turistika. Visíte sice někde 30 metrů nad zemí, ale máte madla a stupně a jste pořád jištěný. Takže lezení to moc není. Na druhou stranu toho více vidíte, projdete si delší úsek a nezevlíte pořád na fleku pod skálou, případně na skále.
Ferrata v Grenoblu je ideální začátečnická cesta. Je přímo "ve městě". Vede po straně kopce až k Bastile o který jsem tady už xkrát psal. Tudíž není moc dlouhá a nemusíte k ní nikam cestovat. Má ale i svoje značně exponovaný části, který mě ze začátku maličko zaskočily, anžto jsem očekával spíš prolejzačku z výhledem.
Veskrze mě to dost bavilo, zase jinej způsob, jak se vyblbnou v horách. Co nejdřív (až budu zdráv, samozřejmě!) je třeba vyrazit na další a delší!

Angry Tourist, edice "s helmou"

závěrečná část

Dolezový Kung-Fu!

Celá galerie zde.

Angry Music 5.: Removal - 4.03

Miluju Removal! Nemůžete nemít rádi tři kanaďany, co hrajou instrumentální rock/punk/yourbuzzphrasehere a neobtěžujou se ani tim, aby svoje skladby pojmenovávali. Místo toho si je číslujou. Teda číslovali. Už se totiž rozpadli. Ale vy jste o nich stejně nikdy neslyšeli a během příštích pěti minut na ně zase zapomenete, takže je to asi jedno. Pravděpodobně jste ani nedočetli sem, protože je vám jasný, že sem zase cpu nějakej ten "divnej bordel, co nemá s muzikou nic společnýho". Vaše mínus.
Všichni by měli milovat Removal. Proč je teda nikdo nezná?

Nic se nestalo! Nic se neděje!!

Nic nesmět a bejt hodnej kluk je pěkná nuda (ennui). Chodim do školy, chodim domů ze školy, potkávám lidi, některý z nich zdravim a nic (rien) se neděje. Z poličky na mě čumí poslední tři (trois) krabičky Antiho Biotik, příští čtvrtek už je konečně dojím a třeba se pak něco dít začne (commence). 
Jedinej den, kdy se něco maličko událo, byl včerejšek (hier). Jeli jsme zase do hor (montagnes) na skály. Já ale nelezl, nebot' je potřeba se šetřit. Za dva (deux) tejdny už bude hej. ...no dobře, vylezl jsem jednu cestu a to ještě jako druholezec, takže o nějakym výkonu, natožpak námaze (effort) nemůže bejt řeč, doktore.
I tak to byl fajn den, do hor už přišel podzim (automne), takže spousta barviček a míň otravnejch spoluturistů. To kvůli zimě. Ta byla totiž značná, tak asi zůstali doma (maison) za pecí. Dobře jim tak. Na druhou stranu, i skála byla pěkně studená (froid), takže jsme tam nevydrželi lelkovat celej den, jako kdyby bylo slunko a modrá (bleu) obloha.

Angry Tourist toho dne pěkně vymrzl

Podzimy

(grimper)

Pålova první cesta venku

Úplně vodvařenej, že celej den jenom jistim

Die Klettern Gruppe

 Mějte se hezky, přátelé i nepřátelé (vy ne).
"Najednou se cejtim tak starej a unavenej, dám si bramboračku a podivám se z vokna..."

"Pills? Where's your pills?"

Tohle si pust'te a pak teprv čtěte!
Jeden z mých mála hrdinů kdysi pravil zhruba toto: "Jsem už holt starej. Beru deset prášků denně a ani jeden z nich neni pro zábavu."

Jaký to asi je, jsem si vyzkoušel minulej tejden. Pevnost mýho optimismu totiž prověřila hnusná chřipka, kterou jsem chytil minulou neděli. Od pondělka jsem nebyl schopen téměř ničeho; teplota, ucpanej nos, v krku ostnatej drát, bolehlav jak prase, závratě... Takže každý ráno dvakrát Amoxicillin (antibiotika na boreliózu), Paralen a silný kafe, abych se aspoň trochu probral a udržel se na židli. Pozděj prášky na žaludek, který mi dodávaj přátelský střevní baktérie, kterýžto souběžně masakrujou antibiotika (inu, rovnováha musí být). Večer další paralen a Amoxicilliny, před spaním uvařit spací čaj, abych zase usnul. To všechno prokládaný hrstma Strepsilsů. Prostě smažka nakvadrát.
Kvůli tomuhle navýsost zábavnýmu stavu jsem nebyl ani jednou ve škole, ani jednou na stěně, ani jednou nikde. Nejdál jsem se dopotácel do sámošky pro potravu a jednou dokonce až do lékárny, to když mi došel spací čaj. Doma jsem si hodně čet, spal, hrál na kytáru (začal jsem se učit techniku serfový hry, sranda!), čučel na filmy a dokonce jsem i studoval frasouzštinu (vraiment).
I přes tyhle bohulibý kratochvíle mi v pátek můj pokoj připadal spíš jako vězeňská cela a začínalo mě to v něm vážně vytáčet. V kombinaci s tím, že už se mi udělalo celkem dobře, jsem se rozhod přidat se k lezcům z minulých příspěvků na vejlet do La Grave. To jest kultovní zimní freeridová destinace. Nejsou tam sjezdovky, jenom lanovka, která vás vyveze na 3000 metrů vysokej ledovec a dolů se na svejch snowboardech a lyžích dostaňte jak umíte a uznáte za vhodný. Až napadne, hodlám tam trávit co nejvíc času pokusama o přežití pohybu sněhem směrem dolů. Tak tedy, v pátek večer jsem si do bat'ůžku zabalil svojí sbírku prášků, lano, lezečky, pohorky a svačinu a odebral jsem se na autobusovej nádr. Ostatní vyrazili již ráno autem, ale já si nebyl pořád jist svým stavem, až odpoledne proběhlo impulzivní rozhodnutí "jedu, další den už doma nevydržim". Bus jel hodinu a půl, ale já měl ve sluchátkách svoje oblíbený hudby, tak mi to nevadilo. Jeden spolucestující na mě sice vrhal podezřívavý pohledy poté, co jsem si do pusy nacpal dva prášky (antib), němě si zpíval s muzikou a nenápadně hrál na imaginární kytaru, ale to mi bylo srdečně buřt. V devět večer jsem byl v pronajatý chatě (překvapivě levný) s ostatníma. Dostal jsem večeři a pivko, užil si chvilku atmosféru horský chaty v dobrý společnosti a šel na kutě.
Ráno jsme vstali před osmou a vyrazili na pěší vejlet po okolních horách. Naplánovali jsme si cca 25 km okruh s výhledama na ledovec La Grave. Zpočátku jsme trochu zakufrovali a ztratili cestu, ale po chvíli lezení přes ploty, brodění se v ovčích hovnech a šplhání do nesmyslně příkrejch kopců jsme jí zase našli a pokračovali dle plánu už bez komplikací. Měli jsme fakt kliku na počasí, jak můžete posoudit podle fotek, tak to byl fakt moc hezkej vejlet.

Angry Tourist & La Grave Glacier

Ovce!

Kraví romance

Kočka roztomilá

Kočka co žere duše

 Na neděli jsme plánovali lezení, ale byla mlha a pršelo, tak jsme nelezli nikam. Dali jsme si líný dopoledne v chatě a krátkou procházku po vsi. Po obědě jsme naskákali do aut a vrátili se do špinavýho přelidněnýho Grenoblu. Škoda, že to bylo tak krátký, bylo fakt příjemný vypadnout z města a strávit aspoň den v horách.

Nedělní město duchů

Víkend na čerstvym vzduchu měl na mě pozitivní dopad, neb už jsem (kromě antibiotik teda) opět víceméně zdráv.
Aby ale těch pozitiv nebylo zas tolik najednou, tak mi dneska někdo u školy ukrad kolo. Moje krásný kolo, který jsem zdědil po otci a který jsem si přivez z Prahy. Sbohem, věrný stříbrný příteli, sloužil jsi rodině Karlachů skoro dvacet let a ted' jsi bohužel v řiti. Asi jsem byl v minulým životě hodně zlej člověk a moje karma holt nestojí za nic. Ale nevadí, asi tak po čtyřista padesátý třetí si pustim tu písničku, co jsem sem dal 19. září (Angry Music 2.) a s úsměvem si půjdu do místního cyklosekáče pořídit jinej bicykl.
Opatrujte se, přátelé!
Celá galerie z La Grave je tutaj

Angry Music 4.: Kvelertak - MJØD

To, že se budu celej nadcházející měsíc ládovat antibiotikama a budu se muset šetřit ve všech směrech, mě činí nebývale Angry. Bohužel to nemám jak ventilovat, neb všechna fyzicky namáhavá aktivita zapovězena jest (ejhle, začarovaný kruh!). Proto se uchyluju ke svý poslední záchraně - agresivní zlý muzice, která to za mě vyřve...