My luck is so bad, it can only get better

Tak tedy ve čtvrtek jsem si s nadějí v očích došel pro výsledky krevních testů. Naději vystřídalo zklamání a frustrace, protože hodnoty IgM (nevim co to je, ale čim vyšší číslo, tim hůř) v krvi jsem měl skoro stejně vysoký, jako když mi v červenci našli boreliózu v největším rozpuku.
Těžko se mi odolávalo trudnomyslnosti, ale i přesto jsem odkráčel do školy na francouzštinu a po ní na prezentaci studentské organizace Altigliss, u které bych rád získal "práci" (neplacenou, čili stáž). Altigliss je největší lyžařskej studentskej závod na světě, odehrává se nedaleko Grenoblu ve Val d'Isere a je kompletně organizován právě timhle studentskym sdružením z mojí hostitelský univerzity. Rád bych se začlenil a pomoh s přípravou, potkal nějaký místní francouzský lyžaře a získal pěknej zářez do sývýčka. Držte palce, někdy příští tejden budou pohovory.
http://altigliss.com/
Včera odpoledne jsem se odebral navštíviti doktora, kterej chvíli moudře hleděl do výsledků a pak mi napařil na celej říjen antibiotika. Sice mi tvrdil, že jsou nějaký mírný, že s nima můžu sportovat a dát si i pivo, ale pořád je to nepříjemný. Navíc mi tohle ujišt'ování přijde lehce podezřelý. Nicméně to vyzkoušim a pak vám dám vědět, jestli je dobrej nápad nacpat do sebe antibiotika, jít lízt a pak se přiožrat. Doufám, že aspoň budu schopen normálně plnit svý školní povinnosti.
Na stranu druhou je poměrně značná úleva konečně vědět jak na tom jsem a že probíhá pokus o nápravu. Už se s tou nemocí potýkám tři měsíce a začíná to být únavný.
Kvůli návštěvě doktora jsem navíc nemohl jet znova do Annecy, kde tenhle víkend probíhá pro změnu festival freeridových lyžařských filmů, kde bych se cítil asi jako pětiletej Jeník o Vánocích. Ale nevadí, alespoň tento víkend věnuju duševní stravě, studiu a hraní na balalajku.
Jen tak mimochodem, včera jsem po velmi dlouhý době znova shlédl povídkový film Čtyři Pokoje a je to vskutku klenot! Nodolatelný Tim Roth, čtyři vynikající režiséři a spousta černýho humoru. Doporučuje jeden ze dvou kytaristů Thalidomide (i když ten druhej by vám to na 99% doporučil taky)!

Angry Music 3.: Know your A,B,C's!

Adolescents
Black Flag
Circle Jerks
Dead Kennedys
Endstand
Fugazi
Gorilla Biscuits
Hanson Brothers
Invasives
Jello Biafra with anybody he ever collaborated with
Kakka-Hättä 77
Lighthouse Project
Minutemen
Nomeansno
Off!
Poison Idea
Qeers (the)
Ramones
Spermbirds
Trigger Effect
Unbroken
Victims Family
What Happens Next
xBishopx
Youth Of Today
Zeke

"...the girls, they love him so, they love him faithfully! Because he's got a record collection! He can make a selection!"

Climb now, work later & first visitors

Další týden zmizel v propadlišti dějin a je potřeba ho zaznamenat!
Minulý pondělí jsem si teda konečně nechal v laboratoři nabrat krev. Tento úkon dokonce zahrnoval i smalltalk ve francouzštině se sestřičkou! Prozradil jsem jí, že jsem student a že pocházím z Čech. Byla unešena. Bohužel moje znalosti jazyka francouzského na víc nestačily, tak mi termín výsledků musela sdělit po anglicku/rukamanohama. Pochopil jsem, že v pátek. V pátek se na mě všichni sice usmívali, ale nějak se neměli k předání výsledků. Po chvíli mi přivedli nějakýho laboratorního kořena, kterej jako že mluví anglicky. Z jeho zmatenýho vysvětlování, který mi bůhvíproč podával převážně psanou formou (čmáral ho přede mnou na papír), jsem pochopil, že borélie je pořád aktivní (perkele!!) a že díky tomu budou testy trvat dýl. Finální výsledek se snad už konečně dozvím zítra ráno.
Na školní půdě jsem zaznamenal úspěch v podobě zbrusu nový studentský karty. Menzo, třes se! Žabožroutská byrokracie, plač! Jináč hodiny ve škole mají značně proměnlivou kvalitu, nebot' se nám často střídají lektoři. Je zastoupena celá škála typů kantorů, od naprostých uspávačú hadů, na jejichž hodinách se po deseti minutách monotónního nesouvislýho výkladu nedokážete soustředit ani na tetris v mobilu, až po freneticky pobíhající, vtipy hýřící individua. Někde vprostřed jsou potom lidé, kteří dokáží seriózně předat svoje vědomosti (ale těch tu moc není). Například irský vyučující, který nám vykládá moderní filosofii, se chová, vypadá a mluví skoro stejně jako John Cleese z Monty Python, což je pro mě značně rozptylující...

Přes týden jsem byl po večerech bud' doma s knihou, nebo jsem se šel socializovat se spolužákama převážně z mýho oboru. To znamenalo asi tak pět vypitejch piv (celkem, za všechny večery), nesčetně rozhovorů různýho stupně zajímavosti, pokus o tanec salsy v latinskoamerickym báru (pozn. nezkoušet znova!) a jeden přetrpěnej neskutečně sračkoidní film se Sandrou Buldokovou (nenávidim jí skoro víc než obchodníky z kobercema, který vám naúčtujou i odřezky!).
Začal jsem také opět vydatně lozit v místní hale Espace Vertical, která má krásnej, ale hodně těžkej boulder a tuny cest na lano. Mám dva spolulezce, nora a němku. Pořídili jsme permanentky na tři měsíce, takže do Vánoc mám vystaráno.
V sobotu jsem se třema dalšíma spolu-exchange-studentama (norsko/kanada/usa) vyrazil znova do Annecy. Důvodem návštěvy byl festival snb filmů Reels. Jeli jsme tentokráte pěkně na socky vlakem. První zkušenost s francouzskou železnicí byla veskrze dobrá, vlak byl čistej a přijel na čas. Jenom sedačky v něm maj jak pro trpaslíky. V Annecy jsme si prolezli veletrhovskej stan, kde jsme uzřeli budoucnost snowboardingu a já do svojí holý cimry ukořistil několikero plakátů zadarmiko. Dokonce mám jeden podepsanej od Xaviera De Le Rue, což je známý freeridový kamikadze pošuk (zadejte si jeho jméno do jůtůb, uvidíte). Pak jsme se spokojeni s úlovky odebrali do kina na promítání. To na které jsme šli zahrnovalo tři filmy, z nichž byl jednoznačně nejlepší a nejinspirativnější "Further" od Jeremyho Jonese:

Večer jsem cestou zpátky do Grenoblu dostal sms pozvánku od skupinky německejch lezců na nedělní lezbovýlet do skal. Nadšeně jsem přijal. Když jsem pak doma usínal celej natěšenej na brzký vstávání a den strávenej v horách, zavolal mi Luke "Moravskej Kejmy" z kapely Empty Hall Of Fame, že u mě v neděli potřebujou přespat, neb jsou na euro-tour, odpadl jim koncert a nemaj kam jít a už vůbec ne čím za hotel platit. A poněvadž Kids (a zejména hardcore kids) by měli zvostat United, pomoc jsem bez dlouhého přemýšlení přislíbil.
V neděli ráno jsem vstal jaksepatří nevyspalej (mozek spánku vzdoroval, nakonec z toho bylo asi 5 hodin polokómatu), sbalil lano, sedák a svačinu a vyrazil na sraz. Na nádraží jsem se setkal s dvěma němkama, němcem a švédkou. Nacpali jsme se do němcova mikropežota a vyjeli do přilehlých horských masivů. Po půlhodince jízdy jsme byli v naprostý divočině vysokejch hor, paráda. Najít lezeckou oblast Rocher du Mollard nám trvalo místo průvodcem slibovanejch deseti minut od parkoviště asi hodinu. Mentální kondice po ránu holt nebyla nejlepší. Když jsme jí ale konečně našli, stálo to za to. Lezení venku ve skalách se s tréninkem v hale vůbec nedá srovnat. Je to mnohem celistvější, dobrodružnější zážitek. Taky z toho jde víc strach, tudíž je adrenalinová šleha, kterou obdržíte, mnohem silnější. Počasí nám přálo, v oblasti byl dostatek cest na naší úrovni (cca 4 - 6 francouzskýho hodnocení), takže z toho byl nádhernej den.

Angry Tourist goes rock-climbing

Skupinovka

Aussicht

Německej reprezentant je ve vedení!

Bezpečný jištění je základ

Cestou zpátky do města jsem usínal a byl jsem very very unaven. V Grenoblu jsme se rozloučili s lezeckým kumpánama, já skočil na kolo a šněroval na něm dom, zralej rovnou do postele. Ovšem před barákem už stála zaparkovaná dodávka s přívěsem a kolem ní devět pankáčů, který netrpělivě očekávali můj příjezd. Čtyři kusy z Moravy - chalani z Empty Hall Of Fame ( http://bandzone.cz/emptyhalloffame ) a pět individuí z Brazílie - kucí z Kacttus ( http://www.myspace.com/kacttus ), všichni společeně sdílí jednu dodávku na svojí evropský koncertní tour. Po lehce zmateným plánování jsme rozhodli, že pojedem najít studentskej-socka hotel F1, protože parkovat dodávku plnou drahýho vybavení přes noc jen tak na ulici by nebylo moudrý. V onom hotelu jsme taky chtěli ubytovat co nejvíc punkerů, co jim jejich rozpočet umožní, a zbytek se měl utábořit u mě v pokoji na zemi. Adresu F1 (samozřejmě na opačný straně Grenoblu než bydlim) jsem s pomocí pana Googla našel a šel jí klukům dát do GPS. Ta však stávkovala a nechtěla ji přijmout. Po asi čtvrthodině zoufalýho datlování do GPSky, brebentění v portugalštině a neustálýho odmítání brazilcema nabízenýho piva jsem to vzdal a řek, že je tam dovedu po paměti, že jsem to viděl na mapě a město znám, né? Tak jsem trůnil v dodávce na sedadle spolujezdce a víceméně nazdařbůh vykřikoval "rovně", "doleva" a "doprava" ve snaze udžet aspoň přibližnej směr F1. Během značně zmatený cesty jsem poslouchal historky z tour, která se podle všeho vyvíjí docela dobře, až na pár zrušenejch koncertů a na fakt, že kluci cestou poztráceli co mohli (spacáky, karimatky, brazilskej pas, prachy, kreditky, kytaru (!) a jako vrchol bubeník EHOF ztratil celý svý zavazadlo, takže měl doslova jen triko, kalhoty a boty co měl na sobě). Navíc brazilský punkové z Kacttus jsou nesmírně bezprostřední a pořád pozitivně naladěný lidi. Na obličeji permanentní úsměv, v ruce pivko a rychlou portugalštinu občas prokládali českejma vsuvkama jako "pivo, pyčo", "hovno" a podobnejma krásama.
Nicméně, F1 jsme nakonec díky mým kosmickým navigačním schopnostem a haldě štěstí opravdu našli. Jenže ouha, jaký to překvapení, měli plno. Tak jsme se otočili a jeli zase ke mě. Cestou zpět jsme v záchvatu inspirace zaparkovali dodávku i s přívěsem zadkem ke zdi na zastrčenym parkovišti u fotbalovýho stadionu. Dva moravský šohajové zůstali spát v autě, kdyby ho náhodou někdo krad. No a pět brazilcůch, dva zbývající moravané a moje maličkost jsme pokračovali po svejch ke mě dom. V bytě se tři jihoameričani utábořili v kuchyni na zemi a zbytek se nacpal ke mě do pokoje na podlahu...

EHOF boys zdraví!

Hostel Janko

V noci jsem dokonce i na pár hodin usnul, když skončilo všechno to chození na záchod, sprchování, proklínání spoluhráčů z kapely a života na tour obecně, a v neposlední řadě probírání kdo má zrovna jakou kytaru a jaký další strunný nástroje si v časech budoucích zakoupí. Ráno nás vzbudila mega-bouřka, takže si kluci co spali u mě zavolali dodávku, která je nabrala a po osmý hodině ranní už jeli do Itálie omrknout šikmou věž. Bylo to krásné setkání krajně nepravděpodobného druhu, jsem za ně rád a mám radost, že jsem pomohl.
Po jejich odjezdu jsem zalez rovnou zpátky do postele a dospal tenhle náročnej víkend. Takže v pondělí jsem stihl už jen svojí první návštěvu veřejný prádelny, kde jsem za necelejch pět europeněz vypral necelejch pět kilo svých smrdutých svršků a nechal se celou dobu otravovat francouzským random somrákem (to doufám v ceně zahrnutý nebylo, rád bych si to odpustil). Je napytel, že služeb oný prádelny asi budu muset využívat pravidelně. V pračce co máme doma jsem zkusil prát jednou a hadry jsem z ní vytáh úplně stejně špinavo-smaradlavý, jenom byly navíc mokrý. Hm.
To bude asi vše, jsem zas unavenej z lezení, tak jdu zalehnout.
Do týdne a do dne se zas ozvu!

Angry Music 2.: Have Heart - Unbreakable

Skvělá skladba s textem, kterej pomáhá v dobách morálních a jiných krizí.

He was a kind hearted man in a hateful world and he caught everything that life ever hurled
Like the oldest mountain he always stood so tall
Forever showing what it means to be unbreakable

Paycheck to paycheck, three jobs a day
He's the ransom for his family's pain
In the coldest world with the warmest heart, he puts to shame what you consider hard
He's the man you don't see in the mirror
While the world was screaming death he chose a different song to hear
He's the band that's playing while the ship sinks
The song of hope he forever sings
He taught the sun to shine

Now please teach this son to shine

How can this world never break your warm heart in this frigid fucking place?
You're like the river: always flowing and growing never changing, rearranging
How can this world never take your solid stance in these turbulent times?
You're like the tree in the burning forest that never was burned down
And what he said to me was this:

"Just love the world that won't love you back"

Old man take a look at my life, I'm nothing like you are
Take a look at my life, I'm so very fucking far
From the person I aspire to be
Unbreakable

Máme sklep, je základ mít svůj sklep!

Život tady v Grenoblu začíná zapadat do svých rutinních kolejí, úvodní hodiny ve škole jsou dávno odbytý, z welcome parties se stávaj už jenom parties a začínám si zase zvykat na to, že lidem v obchodech a na ulici nerozumim ani zblo.
Škola je zatim poměrně zábavná a zvládat se dá. Pořád u mě vede předmět Design & Business, nejpíš hlavně proto, že je to něco aspon trochu kreativního. Další plus tohodle předmětu je, že se zabýváme skutečným plánovaným projektem - tzn. jsme pro místní developery studnou nápadů zadarmiko. Na dříve zmiňovaným testu z francouzštiny jsem si vedl podle očekávání - nepřekvapil jsem ani sebe, ani vyučující a stále si držim pozici v začátečnický skupině. Mimo tyto školní aktivity se naplno věnuju francouzským byrokratickým orgiím. Ty k dnešnímu dni spočívají ve snaze zařídit si studentskou průkazku a získat podporu pro studenty na bydlení - tzv. CAF. Zní to banálně, ale stálo mě to už nemálo času & nervů a výsledek zatím v nedohlednu.

Každodenost školní docházky se tu dá zpestřovat různě, akcí který organizujou studentský organizace je habaděj. Minulej pátek večer jsem byl třeba na koncertě na Bastile. Teda na koncertě, francouzskej kytarovej žábo-pop-rock mě nijak neuchvátil, ale i tak to byla fajn akce.

koncert na Bastile

Hned večer potom jsme se na Bastilu vysápali znova s mýma spolužákama a několikero francouzema - ty nahoru jeli autem, ale cestou uvařili spojku (nejspíš, o autech toho vim míň, než o pěstování orchideí), tak jsme ho spolu s dalšíma exchange pěšákama museli do 30% kopce (to znamená hodně prudkej) vytlačit. Můj první tělocvik od začátku června, špica. 

Minulou neděli jsme se znova nacpali do českých vozů a odjeli zevlit k cca 70 km vzdálenýmu jezeru - cesta tam nám pod vedením našeho kanadskýho kámoše Dannyho trvala jenom asi 2 hodiny. Krásný počasí, studený jezero ke koupání a stánek se zmrzlinou a kafem nadosah, ideální lazy sunday afternoon. 

Tuhle středu jsem se, nejpíš pod vlivem nedobrovolnýho tlačení auta do kopce, neudržel a vyrazil lízt na stěnu. Krásnej pocit, po dvou a půl měsících zas něco dělat. Ani na tom nejsem tak zle, jak jsem se bál, že budu.
Nicméně pojd'me k událostem důležitějším. Tenhle pátek jsem se vydal shánět doktora, kvůli mým krevním testům. Ve škole mi prozradili jméno jednoho, kterej by měl umět anglicky. Po chvíli googlení jsem měl i adresu a vyrazil jsem hledat. Ordinaci jsem i přes to, že byla rafinovaně ukrytá v naprosto běžným čižáku, našel. A v ní i onoho doktora. Ten si vyslechl mojí story (nic moc), pokejval hlavou, že na testy je moudrý zajít a za lidovejch pětadvacet eurogrošů na dřevo mi napsal papír, s kterym mám jít zejtra do laborky, kde mě naberou. Byl i dost optimistickej co se výsledků týče, což mi zlepšilo náladu. Inu doufám, že už konečně budu v cajku.
Dalším pátečním highlitem bylo stěhování. Ano, vylétl jsem z bezpečí hnízda sdílenýho českými krajánky v touze potkat i jiný lidi a hlavně nemluvit tu celej rok česky. Přestěhoval jsem se do jinýho bytu vlastněnýho stejným majitelem, což má dost výhod - žádný další extra výdaje, jenom jsem podepsal tu samou smlouvu s jinou adresou. Novej byt je nedaleko onoho původního (tzn. celej pátek jsem lítal s taškou a báglem mezi bytama a stěhoval svý pozemský statky. poznámka do budoucna: vážně jich potřebuju tolik?) a sdílim ho s Nigerijkou, Mexičankou a klukem z Chile. So far so good. Jsem už zabydlenej, kolo parkuju v našem sklepě, kterej mít je základ, žeano.

Včera jsem byl na krátkým výletě v kopcích nad Grenoblem, přičemž jsem neodolal a zas mu hrozivě pohrozil:

Dnes jsem byl opět lízt a už jsem se do toho celkem opřel, pročež se omlouvám za úroveň tohodle příspěvku, neb jsem ospalej jak něco, co fakt rádo spí (he).
Jo a ve čtvrtek mě poprvý v životě posral pták - jsem fakt klikař, trefil mě, když jsem jel na kole. Tenhle zážitek ovšem nedoporučuju...

Not so alive, but still Well & Straightedge

Od posledního příspěvku se toho událo docela dost, tak jsem se vás zase rozhodl oblažit popisem svých patálií v Žabožroutsku.
Minulou středu jsem poprvý hovořil se svými milovanými pomocí Skypu, což mi krom pocitu nesmírnýho štěstí, že je zase slyším a dokonce i vidím (co je to za dobu ve který žijem?) přineslo i jednu velice neblahou novinu. Matička moje rodná mi sdělila výsledky krevních testů, na který jsem z preventivních důvodů šel den před odjezdem do Francie. Podle nich mám stále zvýšenou hladinu a-borrelie IGM sviní v krvi. To znamená, že z boreliózy, se kterou jsem se potýkal celý léto, nejsem ještě úplně venku. A pokud bych přesmíru holdoval al koholu a sportoval do uplnýho vyčerpání, tak to se mnou sekne. Pročež ted' nesmím další aspoň tři tejdny (po nich půjdu znova na krev a uvidí se) ani pít, ani sportovat. Což je celkem blbý, vzhledem k tomu, že zrovna těmhle radovánkám se oddávám velmi rád. A v situaci, kdy jsem obklopenej horama & skalama a v nadcházejícím měsíci se odehrává nemalý množství seznamovacích a jiných večírků, je to skoro až mučení. Inu, ale "tak to chodí", jak by řekl Kurt Vonnegut. Aspoň si vyzkouším život pravýho straightedge hardcore punkera. Pro neznalé, toto označení se používá pro jedince, kteří nepijí (alkohol, konkrétně ethyl-alkohol), nekouří, sexuálně nežijí, maso zvířátek nejedí, jejich kopýtky nelepí a do toho všeho poslouchají tu nejrychlejší, nejtvrdší a nejnasranější muziku, jakou se jim podaří obstarat. Což na mě v týhle situaci skoro všechno sedí (i když tak nečiním dobrovolně).
Ale zpět k malým praktickým věcem, z nichž se skládá život. Na kole mi to od baráku do školy trvá pět minut a ještě mi ho nikdo neukrad. Ve čtvrtek nás navštívila paná landlordová, která i přes mnohá varování byla velmi přátelská a vstřícná. Bohužel nás trochu zaskočila tím, že po nás chtěla nájemný i za těch pár dní ze srpna, který jsme v bytě strávili. Takže neplánovaný ulehčení o pětašedesát eurofrfní. Na druhou stranu slíbila dodat klíče od cyklogaráže, abych nemusel parkovat kolo u sebe v pokoji a vyměnit mojí extrémně měkkou matraci, kvůli který jsem nemohl spát a kterouž jsem si vždycky na noc hodil na zem, abych zabral aspoň na pár okamihů...tak moc byla měkká! Jak slíbila, tak se i stalo. Hned v pátek naklusal její manžel (landlord osobně!), kterej přinesl klíče i použitelnou matraci. V páteční večer jsem se potrom odebral na narozeninovej večírek spolužáka Harryho z německa. To už jsem však věděl o svým zdravotním stavu a popíjel jsem jen vodu. To vám byla ale zábava. Pozorovat, jak všem těžkne jazyk a debata postupně pozbývá smyslu. Nicméně nikdo naštěstí nepil přes míru, takže zatím žádná echt detailní historka o alko-excesech našeho mezinárodního kolektivu nebude. Nejvíce zábavná část večera tedy asi nastala, když se v Harryho bytě zasekly dveře od záchodu. Během půlhodinky byl byt plnej přešlapujících budoucích mezinárodních byznysmenů se značně nervozníma výrazama ve tvářích. Někdo to vyřešil rauchenpauzou v křoví před barákem, jiní migrovali konat potřeby do sousedních bytů patřících přítomnejm spolužákům. Ale dost tohoto pokleslého tématu.
Hned den na to, v sobotu, se konal další večírek, kterej jsem navštívil. Ten dala dohromady studentská organizace naší university - Aloha, byl tedy o něco větší a oficiálnější. Moc jsem nevěděl, co od toho čekat. Nakonec to vypadalo tak, že se asi 50 lidí narvalo do bytu velikosti trochu většího 3+1. Takže jsme hezky konverzovali a seznamovali se rameno na rameni, hlava na hlavě. Byla to celkem sranda, vzhledem k mýmu straightedge osudu a k tomu, že někteří z přítomných za to už tentokrát vzali pořádně. Zábavná byla zejména nějaká holčina z Finska, který bylo po hodině socializování rozumnět každý čtvrtý slovo a rovně ušla tak dva kroky. Ach, jakej nával nostalgicko-mlhavejch vzpomínek na erasmus v Kouvole! Na tomhle dýchánku jsme spolu se spolubydlím Ondrou, Dannym z Kanady a Paulem z Norska vymysleli nedělní vejlet do Annesy. Původně tam bylo v plánu navštívit jakýhosi Dannyho kámoše, kterej nás měl vzít na jezero vyzkoušet si wakeboarding (ježdění na prkně po vodě, zatímco vás na laně táhne motorovej člun).
Ráno v neděli jsme se všichni sešli v deset, jak bylo domluveno. Všichni kromě Dannyho. Po půlhodině čekání a marnejch pokusů ho sehnat, jsme to vzdali, řekli jsme si, že holt uděláme vejlet bez něj a wakeboardingu, naskákali do dvou čechoaut (jelo nás bez kanad'ana celkem sedm) a vyrazili směr Annesy. Když jsme se vymotali z Grenoblu a už asi 15 minut jeli po dálnici, zavolal nám Danny, že sorry, že zaspal. Ondráš je takovej dobrák, že neváhal a vrátil se pro něj. My zatim zevlili na benzínce (zklamání dne: pokoušel jsem se objednat si obloženej le bagét francouzsky a dočkal jsem se jen nechápavě tázavýho výrazu prodavače. Když na mě po třetím opakovaní mojí prosby pořád stejně tupě čuměl, rezignoval jsem a ukázal jsem mu na menu, co chci.). Annecy je pěkný malý město s kanály mezi domy v benátskym stylu. Leží na břehu jezera, nad nímž ční vrcholky Rhone Alpes. Bohužel na wakeboardování nakonec nějak nedošlo, ale i tak to byl pěknej relax vejlet. Prošli jsme si město, na jezeře se projeli aspoň na šlapadlech, vylezli se podivat na hrad,...pohodička.

Angry Tourist v Annecy

Po návratu do Grenoblu jsme se ještě sešli na film u polský spolužačky Aliny. Promítali jsme film Tourist, což byla bohužel taková blbost, že jsem z toho Angry ještě ted'.
Včera jsme měli (naštěstí) poslední hodinu intenzivního výukovýho tejdne francouzštiny. V sobotu bude test, podle jehož výsledků prej trochu promíchají obsazení skupin - někdo půjde vejš, někdo spadne níž. Myslim, že já zůstanu na pohodlnym nejnižším stupínku žebříčku. Potom už budeme mít jen každotýdenní čtvrteční francouzskou tříhodinovku.
Dnes mi začal normální rozvrh a hned to byl pořádnej očistec. Ve škole jsem byl od osmi ráno do osmi večer s hodinovou pauzou na oběd. Z předmětů mi po úvodních hodinách jako nejzajímavější přijde Design & Business. Jsem zvědav, jak se to bude vyvíjet dál!
Tady je celá galerie z Annesy: http://kinej.rajce.idnes.cz/Annecy%2C_France_2012/
Mějte se, au a rezervoár!
Váš xJankox