Angry Tourist: ledna 2013

Kombinace vražednýho tempa ve škole a zdravotní indispozice zapříčinila, že prakticky neustále vysedávám ve svým pronajatým kamrlíku a bud' pilně študuju, zírám na filmy, anebo cvičím na kytaru. A protože podstata blogu spočívá v zejména v jeho obsahu, rád bych sem zase nějaký přidal. Nebojte, nebudu vás oblažovat popisem toho, co jsem měl kdy k snídani, kdy jsem si umyl hlavu, jestli jsem zase vyhrožoval mraku, nebo co zajímavýho povidala pani prodavačka v sámošce (stejnak jí nerozumim).
Místo toho vám k pokochání nabízím další video z mý vlastní Angry produkce. Je to krátkej sestřih z předminulýho víkendu a zobrazuje lavinovej kurz a trochu blbnutí v prašanu v Les Deux Alpes. Behold!

Avalanche course & Off-piste in Les Deux Alpes from Janko Irrelevant on Vimeo.

V dalším příspěvku naplněným dobrovolným poskytováním osobních informací vám prozradím, jaký filmy jsem ve svojí nedoborovolný izolaci shlédl a co si o nich myslím.

Tož nakonec jsem to přece jen stihl v první polovině týdne (sice jiného než jsem původně zamýšlel, ale nevadí, jede se dál). Na následujícím odkazu se můžete podívat na video-referát z vánoční návštěvy mé drahé domoviny. Bylo to vskutku nezapomenutelných čtrnáct dní plných skvělého jídla, pití, famílie a přátel. Snad poprvé od doby, kdy jsem kdysi dávno ještě jako malý Jeník jel na letní tábor, se mi ted' stýská po domově (což je pravděpodobně způsobeno i jinýmy skutečnostmi, leč nepředbíhejme).

Visit at Home from Janko Irrelevant on Vimeo.

I watch the people pass me by with no more smiles,

unless they're high

...

It's pretty fucking far away from paradise,

it's far from nice,

but I like it and it's my home

Návrat do Grenoblu znamenal zároveň návrat do kruté reality. Už v den cesty zpět se začalo všechno sypat, letadlo mělo 3 hodiny zpoždění, díky čemuž mi ujel i autobus v Ženevě. Nakonec jsem na cestě místo sedmi hodin strávil hodin jedenáct.

Hned po návratu jsem měl konzultaci s vedoucím své diplomky. Na ní jsem zjistil, že můj návrh diplomové práce úplně nevyhovuje, tak jsem strávil první tři dny ve Francii v knihovně sháněním nových podkladů a přepisováním. Vše jsem naštěstí stihl do deadlinu. Toliko stresující úvod do druhého dějství mé francouzské anabáze.

Další fajn skutečnost vyplavala na povrch během těchto prvních tří dní. A to sice, že se na mě s financema vykašlala jak moje pražská Alma mater, tak CAF - místní podpora na bydlení pro studenty. Z ČZU napsali, že jsou problémy se sestavováním fakultního rozpočtu a že na leden nedostanu žádné stipendium, od února už by to mělo být ok, ale kdo ví. Díky moc, je vidět, že jde o renomovanou univerzitu, která má svoje programy zahraniční mobility dobře zorganizovány. Myslím, že už nadosmrti budu tuhle škou vychvalovat, kudy budu chodit. Z CAFu mi zase napsali, že mi přiznali podporu ve výši krásných 0 euro na měsíc (ač jsem tam na začátku prosince osobně byl s dotazem co jim trvá tak dlouho; ujistili mě, že je všechno v pořádku, že jen mám být trpělivý, že toho mají hodně a že peníze nejpozději začátkem ledna dorazí). Dnes jsem byl v jejich kanceláři znova a dozvěděl jsem se, že někde ztratili moji smlouvu s pani domácí, takže musím landlordku znova sehnat, nechat jí podepsat dotyčný lejstro a jít s ním zase do CAF kanclu. Navíc po mě chtějí do angličtiny přeloženou, notářem ověřenou kopii mého rodného listu (?!). Tudíž mám ted' peníze jakžtakž na jídlo do konce měsíce.

První den ve škole jsem pak zjistil, že můj obor rozdělili do dvou studijních skupin, A a B. Tyhle dvě skupiny mají stejné předměty, ale jiný časový rozvrh (jiné volné dny atd.). Samozřejmě, že všichni moji kamarádi a lyžařský kumpáni z minulýho semestru jsou v jiné skupině než já. V mojí skupině jsou z lidí co znám z minula jen Tomáš z ČZU (díkybohu za to) a dvě mexičanky. Jinak jen nepřístupní francouzi a dav číňanů. Rozvrh je taky podstatně nabitější než minulý semestr.

No a jako třešnička na hromadě všech těchhle sraček přišly výsledky "preventivních" krevních testů na kterých jsem byl v Praze. Světe div se, podle nich ve mě stále ještě hlodá Borelióza. Tudíž mě cca od konce tohoto týdne čeká dalších 10 dní na antibiotikách + klidovej dojezd po nich. Do konce měsíce tak budu zas chabrus. Ani nechci myslet na to, jak potom budu řešit další krevní testy v rámci post-atb kontroly. Tudíž co se "společenskýho" života týče, aspoň do začátku února budu opět setrvávat ve straight-edge módu, ha.

Takže si tu tak sedím, víceméně izolován od kamarádů, bez peněz, s hromadou práce do školy a s navrátivší se boreliózou, když už je lyžařská sezóna v plnym proudu. Št'astnej novej rok, ty vole.

Inu ale tak to chodí, mohlo by bejt hůř (snad nebude). Asi se mě osud snaží přinutit víc se věnovat školním povinnostem, aby má hlava byla chytrá. Můj plán na leden je tedy do konce měsíce napsat co největší kus diplomky a studovat francouzštinu jako o život, abych potom, až budu zdráv (jestli ještě někdy vůbec budu), mohl zase trávit veškerý volný čas v horách.

Ale aspoň jeden den od návratu do žábo-země byl fajn. Tuhle sobotu jsme byli v Les 2 Alpes na lavinovým kurzu pořádaným Ecole de Glisse. Bylo to zadarmo, což je nejvyšší cena za cokoliv, kterou si ted' můžu dovolit. Dopoledne jsme se učili pracovat s lavinovýma vyhledávačema a obecný pravidla, přes oběd pak byly asi 3 hod'ky volný, tak jsme se rychle nadlábli a před odpolední částí kurzu jsme ještě stihli čtyři pět freeridovejch lajn. V odpolední části pak znova trochu teórie (+strašidelný historky o zasypanejch lidech) a nácvik vyhledávání obětí laviny. To spočívalo ve hledání do sněhu zahrabanejch batohů s vyhledávačema. Je to dost makačka, ale v každym cvičnym pokusu jsme si vedli dobře a naše "oběti" jsme pokaždý našli a vyhrabali do deseti minut. Z tohoto dne taky brzo přibude krátký video.

kucí napjatě poslouchaj

čekající lavinová výbava

Na kurzu jsme se mimo jiné dozvěděli jednu super věc - Ecole de Glisse organizuje výlety s "horskym vůdcem" do vyhlášenejch freeridovejch destinací. Což by bylo skvělý samo o sobě, ale tohle je navíc taky zadarmo, hahá. Takže v podstatě jen jdete jezdim s člověkem, kterej danou oblast zná, ví kam jít a zná nebezpečný místa, kterejm je třeba se vyhnout. Vzhledem k mojí klice si tohle ale zkusim až v únoru (snad).

Kamarád mi ještě poslal pár fajn fotek z jednoho předvánočního prašanovýho dne v Les 2 Alpes...