Tosi Tylsä Viikkoa

Kombinace vražednýho tempa ve škole a zdravotní indispozice zapříčinila, že prakticky neustále vysedávám ve svým pronajatým kamrlíku a bud' pilně študuju, zírám na filmy, anebo cvičím na kytaru. A protože podstata blogu spočívá v zejména v jeho obsahu, rád bych sem zase nějaký přidal. Nebojte, nebudu vás oblažovat popisem toho, co jsem měl kdy k snídani, kdy jsem si umyl hlavu, jestli jsem zase vyhrožoval mraku, nebo co zajímavýho povidala pani prodavačka v sámošce (stejnak jí nerozumim).
Místo toho vám k pokochání nabízím další video z mý vlastní Angry produkce. Je to krátkej sestřih z předminulýho víkendu a zobrazuje lavinovej kurz a trochu blbnutí v prašanu v Les Deux Alpes. Behold!


Avalanche course & Off-piste in Les Deux Alpes from Janko Irrelevant on Vimeo.

V dalším příspěvku naplněným dobrovolným poskytováním osobních informací vám prozradím, jaký filmy jsem ve svojí nedoborovolný izolaci shlédl a co si o nich myslím.

Angry Music 10.: Minutemen - This Ain't No Picnic

Jubilejní desátá Angry Music! Minutemen je hodně zvláštní kapela, ale když jí dáte šanci, nevyjdete z údivu... Aspoň u mě to tak bylo a neustále mě něčim překvapujou. O geniální base Mika Watta ani nemlvim.

Jó, holenci a holenky, život nejni žádnej piknik!

PMA 'till I'm DOA*

Tož nakonec jsem to přece jen stihl v první polovině týdne (sice jiného než jsem původně zamýšlel, ale nevadí, jede se dál). Na následujícím odkazu se můžete podívat na video-referát z vánoční návštěvy mé drahé domoviny. Bylo to vskutku nezapomenutelných čtrnáct dní plných skvělého jídla, pití, famílie a přátel. Snad poprvé od doby, kdy jsem kdysi dávno ještě jako malý Jeník jel na letní tábor, se mi ted' stýská po domově (což je pravděpodobně způsobeno i jinýmy skutečnostmi, leč nepředbíhejme).

Visit at Home from Janko Irrelevant on Vimeo.

I watch the people pass me by with no more smiles,

unless they're high

...

It's pretty fucking far away from paradise,

it's far from nice,

but I like it and it's my home

 

Návrat do Grenoblu znamenal zároveň návrat do kruté reality. Už v den cesty zpět se začalo všechno sypat, letadlo mělo 3 hodiny zpoždění, díky čemuž mi ujel i autobus v Ženevě. Nakonec jsem na cestě místo sedmi hodin strávil hodin jedenáct.

Hned po návratu jsem měl konzultaci s vedoucím své diplomky. Na ní jsem zjistil, že můj návrh diplomové práce úplně nevyhovuje, tak jsem strávil první tři dny ve Francii v knihovně sháněním nových podkladů a přepisováním. Vše jsem naštěstí stihl do deadlinu. Toliko stresující úvod do druhého dějství mé francouzské anabáze.

Další fajn skutečnost vyplavala na povrch během těchto prvních tří dní. A to sice, že se na mě s financema vykašlala jak moje pražská Alma mater, tak CAF - místní podpora na bydlení pro studenty. Z ČZU napsali, že jsou problémy se sestavováním fakultního rozpočtu a že na leden nedostanu žádné stipendium, od února už by to mělo být ok, ale kdo ví. Díky moc, je vidět, že jde o renomovanou univerzitu, která má svoje programy zahraniční mobility dobře zorganizovány. Myslím, že už nadosmrti budu tuhle škou vychvalovat, kudy budu chodit. Z CAFu mi zase napsali, že mi přiznali podporu ve výši krásných 0 euro na měsíc (ač jsem tam na začátku prosince osobně byl s dotazem co jim trvá tak dlouho; ujistili mě, že je všechno v pořádku, že jen mám být trpělivý, že toho mají hodně a že peníze nejpozději začátkem ledna dorazí). Dnes jsem byl v jejich kanceláři znova a dozvěděl jsem se, že někde ztratili moji smlouvu s pani domácí, takže musím landlordku znova sehnat, nechat jí podepsat dotyčný lejstro a jít s ním zase do CAF kanclu. Navíc po mě chtějí do angličtiny přeloženou, notářem ověřenou kopii mého rodného listu (?!). Tudíž mám ted' peníze jakžtakž na jídlo do konce měsíce.

První den ve škole jsem pak zjistil, že můj obor rozdělili do dvou studijních skupin, A a B. Tyhle dvě skupiny mají stejné předměty, ale jiný časový rozvrh (jiné volné dny atd.). Samozřejmě, že všichni moji kamarádi a lyžařský kumpáni z minulýho semestru jsou v jiné skupině než já. V mojí skupině jsou z lidí co znám z minula jen Tomáš z ČZU (díkybohu za to) a dvě mexičanky. Jinak jen nepřístupní francouzi a dav číňanů. Rozvrh je taky podstatně nabitější než minulý semestr. 

No a jako třešnička na hromadě všech těchhle sraček přišly výsledky "preventivních" krevních testů na kterých jsem byl v Praze. Světe div se, podle nich ve mě stále ještě hlodá Borelióza. Tudíž mě cca od konce tohoto týdne čeká dalších 10 dní na antibiotikách + klidovej dojezd po nich. Do konce měsíce tak budu zas chabrus. Ani nechci myslet na to, jak potom budu řešit další krevní testy v rámci post-atb kontroly. Tudíž co se "společenskýho" života týče, aspoň do začátku února budu opět setrvávat ve straight-edge módu, ha.

Takže si tu tak sedím, víceméně izolován od kamarádů, bez peněz, s hromadou práce do školy a s navrátivší se boreliózou, když už je lyžařská sezóna v plnym proudu. Št'astnej novej rok, ty vole.

Inu ale tak to chodí, mohlo by bejt hůř (snad nebude). Asi se mě osud snaží přinutit víc se věnovat školním povinnostem, aby má hlava byla chytrá. Můj plán na leden je tedy do konce měsíce napsat co největší kus diplomky a studovat francouzštinu jako o život, abych potom, až budu zdráv (jestli ještě někdy vůbec budu), mohl zase trávit veškerý volný čas v horách.

Ale aspoň jeden den od návratu do žábo-země byl fajn. Tuhle sobotu jsme byli v Les 2 Alpes na lavinovým kurzu pořádaným Ecole de Glisse. Bylo to zadarmo, což je nejvyšší cena za cokoliv, kterou si ted' můžu dovolit. Dopoledne jsme se učili pracovat s lavinovýma vyhledávačema a obecný pravidla, přes oběd pak byly asi 3 hod'ky volný, tak jsme se rychle nadlábli a před odpolední částí kurzu jsme ještě stihli čtyři pět freeridovejch lajn. V odpolední části pak znova trochu teórie (+strašidelný historky o zasypanejch lidech) a nácvik vyhledávání obětí laviny. To spočívalo ve hledání do sněhu zahrabanejch batohů s vyhledávačema. Je to dost makačka, ale v každym cvičnym pokusu jsme si vedli dobře a naše "oběti" jsme pokaždý našli a vyhrabali do deseti minut. Z tohoto dne taky brzo přibude krátký video.

kucí napjatě poslouchaj

čekající lavinová výbava

Na kurzu jsme se mimo jiné dozvěděli jednu super věc - Ecole de Glisse organizuje výlety s "horskym vůdcem" do vyhlášenejch freeridovejch destinací. Což by bylo skvělý samo o sobě, ale tohle je navíc taky zadarmo, hahá. Takže v podstatě jen jdete jezdim s člověkem, kterej danou oblast zná, ví kam jít a zná nebezpečný místa, kterejm je třeba se vyhnout. Vzhledem k mojí klice si tohle ale zkusim až v únoru (snad).

Kamarád mi ještě poslal pár fajn fotek z jednoho předvánočního prašanovýho dne v Les 2 Alpes...

dobrá nálada po ježdění

Opatrujte se & "keep your head up high, cause tomorrow you may die".

*Positive Mental Attitude 'till I'm Dead On Arrival

...stay tuned...

Vánoční a Silvestrovskou návštěvu doma jsem ve zdraví přežil, ač to bylo těsné - panáků jsem si pod tlakem společenských norem dal skoro 2013. Ted' jsem již zpět v Grenoblu, ale bohužel plavu kraula ve školních povinnostech směrem k rychle se blížícím deadlinům, takže nemám čas nic moc sepsat. Leč nezoufejte, v první polovině tohoto týdne sem (snad) něco vyblinkám. A bude i překvapení! Zatím se můžete pokochat mojí rozkošně módní fotkou, na které hledím vstříc lepším zítřkům, dokonce i nějakou tu povinnou hlubokou myšlenku jsem tam připsal.

Worldhood promo 2012

Ski or die

Čtvrtek šestýho prosince, 7 Laux. S Matsem a Pålem jsme spontánně vyrazili na dopoledne, neb jsme věděli, že předchozí den a dvě noci zhusta padalo a čtvrtek měl bejt první slunečnej den bez sněžení. Takže prašan a azůro. Protože jsme všichni měli od tří francouzštinu na který jsme museli bejt kvůli povážlivýmu skóre absencí, rozhodli jsme se jet aspoň na to dopoledne. Na devátou jsme byli u pokladen malý stanice Pipay. Fronta byla vzhledem k všednímu dni nepříliš početná, leč vzhledem k podmínkám zhusta obrněná, okamerovaná, oháklá do goretexu a vyzbrojená širokejma lyžema. Samí pokročilí jezdci natěšený na prašánek. Nejspíš kvůli tomu resort otevřel až v deset. Hod'ku jsme si tak postáli ve frontě, kecali s místníma a sem tam jsme zaslechli, jak horská služba na poslední chvíli odstřeluje potencionální laviny. Stálo to za to, po otevření už jen slunko, skvělý sněhový podmínky a další pokroky v prašanu. Když jsme po obědě odjížděli, sjezdovky byly skoro netknutý, ale zato volnej terén byl naprosto rozježděnej. Já osobně jsem na upravenou sjezdovku ten den ani nepách. Na fráninu jsme to stihli tak tak, ani jsem se nestihl osprchovat, takže jsem ve třídě klimbal pěkně smradlavej.

ránko

A letím!

V pátek jsem měl potom volno a nechal jsem se nalákat na další výlet do Lyonu, kde ten víkend probíhal Festival Světel - velká událost s nasvícenýma barákama a uměleckýma instalacema všade po městě. Jel jsem v autě s českýma spolubojovníkama Štěpánem a Tomášem a dvěma němkama. Počasí už v Grenoblu bylo hodně zimní, zase sněžilo a bylo mnoho stupňů pod nulou. Hned jak jsme najeli na dálnici na Lyon, bylo jasný, že jsme měli zůstat doma za pecí. Počasí se ještě zhoršilo, cesta byla naprosto neupravená a žabožrouti na sněhu jsou mírně řečeno nepříliš efektivní. Většinou nepoužívaj zimní pneumatiky a tak jsme dokonce viděli dost místních zastavovat (!) a na dálnici nasazovat sněhový řetězy (!!). Asi po dvaceti kilometrech ve stylu "v očích smrt, na tachometru deset" se doprava zastavila úplně. Po několik hodin jsme tak prostě seděli v autě a zírali na svodidla. Nakonec nám cesta do Lyonu, která normálně autem trvá hodinu, zabrala hodin cca pět. Nic. Moc. V Lyonu jsme se setkali se spolužákama ze zemědělky, vyměnili si zkušenosti a dojmy z našich měst, postáli v davu a v dešti zkoukly osvícený domy, dali si bílýho rusáka v Irskym báru a o půlnoci vyrazili zpět do Greno Blue.

osvícenej dům

V neděli devátýho jsem opět vstával počertu brzo a soukal se do svýho outfitu na lyže. Moc jsem toho nenaspal a nemohl jsem se zbavit dojmu, že dnešek pro mě nebude úplně št'astnej den. Mířili jsme do Les 2 Alpes, protože podmínky toho dne měly bejt výborný. Na devátou ve frontě, zase s prašanovými souputníky Matsem a Pålem. Počasí bylo nádherný a většina resortu otevřená. Ovšem lavinový nebezpečí bylo na stupni 4, což znamená, že laviny padaj prakticky samy od sebe, aniž by do nich někdo št'ouchal (takže né zrovna Faktor Pařby: Pět). Toho jsme ale nedbali a vesele lítali mimo sjezdovky, což bylo hodně hloupý počínání, ale měli jsme kliku a nic se s náma neutrhlo. Co nejrychleji musím pořídit lavinovou sondu, lopatu a pípák. Ale jinak to byl dost smolnej den. Jako první se rozflákal Pål, když jel na sjezdovce a nečekal, že pod horizontem bude tvrdnout grupa tlachajících francouzů. Další na řadě jsem byl já, v dost vysoký rychlosti do mě ze strany vletěl německej spolužák Kárl. Netuším, co vyváděl, ale já o něm vůbec nevěděl a díky omezenýmu perifernímu vidění v brejlích jsem se o něm dozvěděl až v momentu nárazu. Upadl jsem na hlavičku a pohmoždil si žebra. Zas jsem jednou děkoval Ódinovi, že mám helmu. Bez ní bych se asi jen tak nezved. I tak jsem si minutku poležel, rozjímaje o počtu nezkroucenejch končetin a kde je nahoře a kde dole. Stejně jsem byl ale trochu otřesenej, tak jsme šli radši na oběd. Žebra pobolívaj doted'. Když jsem se cítil zase provozuschopně, vyrazili jsme na další off-piste průzkum. Našli jsme si pěknou dlouhou lajnu do údolí. Byla na celkem zastrčeným místě a skoro netknutá. První strmá část byla úžasná a pak jsme se údolíčkem sunuli zpátky k vlekům. Tam jsem se ale po jednom skokanu zase vymlátil a ztratil obě lyže. Jednu jsem asi po pěti minutách našel pohřbenou ve sněhu a druhá mi ujela daleko do údolí. No, ve dvou metrech prašanu se v přeskáčích chodí dost blbě a je to strašně vysilující. Byl jsem naprosto hotovej už po tom hledání první lyže. Naštěstí som tam nebol sám a tak mi nakonec Mats dojel pro onu uniknuvší lyži, sjel s ní dolů k vleku, vyjel až nahoru a zase přijel ke mně. Asi dvacet minut jsem tak meditoval zapíchnutej do sněhu uprostřed ničeho, sranda. Ski good or eat wood!

100 + 10%!

Pål upad

ona dlouhá lajna, pod šipkou Pål pro poměr

čekání...

Jedenáctýho jsem s německejma blondýnama a sedlákama z Bavorska oslavil v báru svoje narozeniny. Jsem již moudrý a dospělý muž.

Minulej tejden u mě byla od čtvrtka do soboty na návštěvě spolužačka z gymplu Lucka Tošo (visitor numero 3). Další setkání krajně nepravděpodobnýho druhu, jelikož jsme se neviděli bratru... několik let. Možná i víc! Lucka si dává pauzu od studia a je ted' na čas v Nice, kde dělá servírku. Začátkem týdne se ozvala, jestli se nemůže stavit, že má v práci volno a chce na výlet. Proč ne. Zašli jsme do muzea, na Bastilu a zapařili jsme. Fajn návštěva, vim spoustu drbů a bylo to příjemný rozptýlení.

Včerejšek jsem strávil s jinou německou skupinkou kde jinde než v 7 Laux. Byli jsme tam prakticky sami a frantíci se tak ani neobtěžovali s upravováním sjezdovek. Super pro mě, blbý pro německý nepokročilý.

Francouzi padaj z vleku

německej pluh

Za pár dní už letím domů oslavit všechny ty křest'anský svátky obžerství a podpory ekonomiky utrácením za nesmysly. Těším se na kruh rodinný a kamarády a známý. Jen ted' proklínám ČSA, který mi na poslední chvíli změnili čas odletu a datum návratu, ač jsem si letenku pořídil už někdy v létě. Proto prohlašuji ČSA za bandu neschopnejch imbecilů a apeluju na vás: nelítejte s nima!

Angry Music 9.: Nomeansno - Going Nowhere

Nmn neni nikdy dost. Skladba o strachu z budoucnosti; co když už mám všechno to dobrý za sebou a dál to půjde jenom do kopru? Má to všechno vůbec smysl? A co když je kyslík vlastně jedovatej a jenom mu trvá osmdesát let, než vás zabije? Co potom??

Hey, buddy, you know me, I guess you've heard my name
I was the greatest, I had my share of fame
The girls, they loved me, you know I had them all
But now, they don't love me, now they don't care at all

I thought I could not fail
I had it by the tail
I thought I owned this town
But now I'm headed down, I'm
Standing by the roadside
Up against a wall
Now I'm going nowhere
Nowhere at all

I was the strongest, I pushed the world around
I stood the tallest, I turned it upside down
I thought I had it, I thought I knew it all
Why couldn't I see it, the writing on the wall
I wanted everything
I had it on a string
I soared above the ground
But now I'm coming down, I'm
Standing by the roadside
Up against a wall
Now I'm going nowhere
Nowhere at all

Now I'm going nowhere
Nowhere at all
Now I'm going nowhere
Nowhere at all

Hey buddy, you've seen me, you know my face and name
Hey, buddy, listen to me, don't turn and walk away
I thought I had it made
I thought I'd never fade
I thought I'd live forever
I guess I should've know better, I'm
Standing by the roadside
Up against a wall
Now I'm going nowhere
Nowhere at all

Punkovýho Mikuláše přeju a bacha na kyslík! 

SnowMeansGo!

Sobota byla vážně snovým dnem. Vyjeli jsme zas do Les Deux Alpes, jelikož předpověd' počasí byla epesní a sněhu hromady. V pátek jsem si zařídil členskou kartu Grenobelský Ecole de Glisse (lyžařskej klub), díky který si můžu kupovat permici za pakatel. Zatím moje nejlepší investice v Žábožroutsku. Do L2A jsme dorazili brzo ráno, vystáli megadlouhou frontu na kabinku na ledovec a pak už začal den jak má bejt. Ježdění bolo parádní, pro mě první pořádnej prašan týhle sezóny, takže jsem lítal víc mimo sjezdovky, než na nich. Potřebuju vymakat techniku ježdění v prašanu, zatim to rvu moc silou, takže jsem po třech jízdách úplně zdevastovanej. Byl to den hezky na krev, žádná obědová pauza, jenom do sebe něco naházet na lanovce, jinak pořád jezdit! Cestou k autu jsme se stavili u jednoho báru přímo v resortu na pivko. Byl tam i pan diskžokej a pouštěl tupou elektro muziku, což kvitovali zejména parkoví lidé. Poslední sjezd dolů do údolí byl už skoro za šera, což mělo za následek dechberoucí ausblicky.

ránko

vedoucí mojí diplomky

ghí!

Angry Tourist vyhrožuje romantickýmu západu slunce

mlha hustá, že by se dala krájet...

...vkrádala se při návratu do vsi.

Odkaz na celou tomato galerii je hier.