Ski or die

Čtvrtek šestýho prosince, 7 Laux. S Matsem a Pålem jsme spontánně vyrazili na dopoledne, neb jsme věděli, že předchozí den a dvě noci zhusta padalo a čtvrtek měl bejt první slunečnej den bez sněžení. Takže prašan a azůro. Protože jsme všichni měli od tří francouzštinu na který jsme museli bejt kvůli povážlivýmu skóre absencí, rozhodli jsme se jet aspoň na to dopoledne. Na devátou jsme byli u pokladen malý stanice Pipay. Fronta byla vzhledem k všednímu dni nepříliš početná, leč vzhledem k podmínkám zhusta obrněná, okamerovaná, oháklá do goretexu a vyzbrojená širokejma lyžema. Samí pokročilí jezdci natěšený na prašánek. Nejspíš kvůli tomu resort otevřel až v deset. Hod'ku jsme si tak postáli ve frontě, kecali s místníma a sem tam jsme zaslechli, jak horská služba na poslední chvíli odstřeluje potencionální laviny. Stálo to za to, po otevření už jen slunko, skvělý sněhový podmínky a další pokroky v prašanu. Když jsme po obědě odjížděli, sjezdovky byly skoro netknutý, ale zato volnej terén byl naprosto rozježděnej. Já osobně jsem na upravenou sjezdovku ten den ani nepách. Na fráninu jsme to stihli tak tak, ani jsem se nestihl osprchovat, takže jsem ve třídě klimbal pěkně smradlavej.

ránko

A letím!

V pátek jsem měl potom volno a nechal jsem se nalákat na další výlet do Lyonu, kde ten víkend probíhal Festival Světel - velká událost s nasvícenýma barákama a uměleckýma instalacema všade po městě. Jel jsem v autě s českýma spolubojovníkama Štěpánem a Tomášem a dvěma němkama. Počasí už v Grenoblu bylo hodně zimní, zase sněžilo a bylo mnoho stupňů pod nulou. Hned jak jsme najeli na dálnici na Lyon, bylo jasný, že jsme měli zůstat doma za pecí. Počasí se ještě zhoršilo, cesta byla naprosto neupravená a žabožrouti na sněhu jsou mírně řečeno nepříliš efektivní. Většinou nepoužívaj zimní pneumatiky a tak jsme dokonce viděli dost místních zastavovat (!) a na dálnici nasazovat sněhový řetězy (!!). Asi po dvaceti kilometrech ve stylu "v očích smrt, na tachometru deset" se doprava zastavila úplně. Po několik hodin jsme tak prostě seděli v autě a zírali na svodidla. Nakonec nám cesta do Lyonu, která normálně autem trvá hodinu, zabrala hodin cca pět. Nic. Moc. V Lyonu jsme se setkali se spolužákama ze zemědělky, vyměnili si zkušenosti a dojmy z našich měst, postáli v davu a v dešti zkoukly osvícený domy, dali si bílýho rusáka v Irskym báru a o půlnoci vyrazili zpět do Greno Blue.

osvícenej dům

V neděli devátýho jsem opět vstával počertu brzo a soukal se do svýho outfitu na lyže. Moc jsem toho nenaspal a nemohl jsem se zbavit dojmu, že dnešek pro mě nebude úplně št'astnej den. Mířili jsme do Les 2 Alpes, protože podmínky toho dne měly bejt výborný. Na devátou ve frontě, zase s prašanovými souputníky Matsem a Pålem. Počasí bylo nádherný a většina resortu otevřená. Ovšem lavinový nebezpečí bylo na stupni 4, což znamená, že laviny padaj prakticky samy od sebe, aniž by do nich někdo št'ouchal (takže né zrovna Faktor Pařby: Pět). Toho jsme ale nedbali a vesele lítali mimo sjezdovky, což bylo hodně hloupý počínání, ale měli jsme kliku a nic se s náma neutrhlo. Co nejrychleji musím pořídit lavinovou sondu, lopatu a pípák. Ale jinak to byl dost smolnej den. Jako první se rozflákal Pål, když jel na sjezdovce a nečekal, že pod horizontem bude tvrdnout grupa tlachajících francouzů. Další na řadě jsem byl já, v dost vysoký rychlosti do mě ze strany vletěl německej spolužák Kárl. Netuším, co vyváděl, ale já o něm vůbec nevěděl a díky omezenýmu perifernímu vidění v brejlích jsem se o něm dozvěděl až v momentu nárazu. Upadl jsem na hlavičku a pohmoždil si žebra. Zas jsem jednou děkoval Ódinovi, že mám helmu. Bez ní bych se asi jen tak nezved. I tak jsem si minutku poležel, rozjímaje o počtu nezkroucenejch končetin a kde je nahoře a kde dole. Stejně jsem byl ale trochu otřesenej, tak jsme šli radši na oběd. Žebra pobolívaj doted'. Když jsem se cítil zase provozuschopně, vyrazili jsme na další off-piste průzkum. Našli jsme si pěknou dlouhou lajnu do údolí. Byla na celkem zastrčeným místě a skoro netknutá. První strmá část byla úžasná a pak jsme se údolíčkem sunuli zpátky k vlekům. Tam jsem se ale po jednom skokanu zase vymlátil a ztratil obě lyže. Jednu jsem asi po pěti minutách našel pohřbenou ve sněhu a druhá mi ujela daleko do údolí. No, ve dvou metrech prašanu se v přeskáčích chodí dost blbě a je to strašně vysilující. Byl jsem naprosto hotovej už po tom hledání první lyže. Naštěstí som tam nebol sám a tak mi nakonec Mats dojel pro onu uniknuvší lyži, sjel s ní dolů k vleku, vyjel až nahoru a zase přijel ke mně. Asi dvacet minut jsem tak meditoval zapíchnutej do sněhu uprostřed ničeho, sranda. Ski good or eat wood!

100 + 10%!

Pål upad

ona dlouhá lajna, pod šipkou Pål pro poměr

čekání...

Jedenáctýho jsem s německejma blondýnama a sedlákama z Bavorska oslavil v báru svoje narozeniny. Jsem již moudrý a dospělý muž.

Minulej tejden u mě byla od čtvrtka do soboty na návštěvě spolužačka z gymplu Lucka Tošo (visitor numero 3). Další setkání krajně nepravděpodobnýho druhu, jelikož jsme se neviděli bratru... několik let. Možná i víc! Lucka si dává pauzu od studia a je ted' na čas v Nice, kde dělá servírku. Začátkem týdne se ozvala, jestli se nemůže stavit, že má v práci volno a chce na výlet. Proč ne. Zašli jsme do muzea, na Bastilu a zapařili jsme. Fajn návštěva, vim spoustu drbů a bylo to příjemný rozptýlení.

Včerejšek jsem strávil s jinou německou skupinkou kde jinde než v 7 Laux. Byli jsme tam prakticky sami a frantíci se tak ani neobtěžovali s upravováním sjezdovek. Super pro mě, blbý pro německý nepokročilý.

Francouzi padaj z vleku

německej pluh

Za pár dní už letím domů oslavit všechny ty křest'anský svátky obžerství a podpory ekonomiky utrácením za nesmysly. Těším se na kruh rodinný a kamarády a známý. Jen ted' proklínám ČSA, který mi na poslední chvíli změnili čas odletu a datum návratu, ač jsem si letenku pořídil už někdy v létě. Proto prohlašuji ČSA za bandu neschopnejch imbecilů a apeluju na vás: nelítejte s nima!