Rotorua

Angry Tourist bikes in Rotorua

Předminulej víkend (to to letí) jsme se s kámošema vydali do novozélandský bikový mekky - Rotoruy. Hned na úvod: nesmrdí to tam ani zdaleka tolik, jak se traduje. Místama jo, je to jakoby se celý město najednou upšouklo, ale většinou je vzduch normální, nemastnoneslaně bez zápachu.
Pojali jsme to pěkně na drsňáky - vstávačka v sobotu ve tři ráno, 500 km autmo do Rotoru, celodenní ježdění, přespávačka v kempu, celá neděle v bikeparku a hned potom 500 km zpátky do Welly. Plán vyšel, všichni přežili a v pondělí ráno jsem byl nastoupenej v práci. Kde jsem asi tak po hodině usnul vestoje. Nutno dodat, že jsem se z toho vzpamatoval až někdy ve čtvrtek.
Cesta tam i zpátky proběhla poměrně v klidu. Jeli jsme tři a v řízení jsme se střídali. Já řídil pokaždý první úsek, oba dva ve tmě a dešti. Až na drobný zaváhání (uplně první krátkej úsek - ode mě k domu prvního pasažéra - jsem kvůli rozespání dal se zhasnutejma předníma světlama, ale zato s rozsvícenym stropním světlem a taky jsem se pak na benzínce pokoušel několikrát nastartovat už nastarovaný auto) se mi řídilo fajn. Miššan taky nezklamal, všechno běhá jak má (klepklepklep).
Sobotní ježdění proběhlo v Redwoods Forest, takovej míň okruhovitej kiwáckej SS (Singltrek pod Smrkom). Paráda veliká, nekonečný množství moc fajn trailů různejch obtížností ve kterejch jsme se příjemně ztratili. Tuhle destinaci jsem si moc užil a přišlo mi, že by tam člověk moh na kole trajdat tejden v kuse a nezačal by se tam ten člověk nudit, to vám povidám. Namoutě! Na závěr dne jsme se nechali strašlivě potupit lokální omladinou, která ve skill section u parkoviště skákala mnohametrový skokany jako by se nechumelilo (a taky že se nechumelilo, bylo moc hezky). Chvilku jsme je ze startovní pozice sledovali a pak se bez uzardění vydali na dětsnou lajnu pro blbečky. I ta nám dala zabrat. Ale na naší obhajobu; skoky na ní by vás se správnym rozjezdem vykoply aspoň jářku metr dva nad tabletop. Což nezní jako mnoho, ale věřte mi, milí čtenáři, je to víc, než se bez patřičnejch zkušeností dá ve zdraví přežít, natož užít.
Večer jsme v kempu dali mnohakalorickou véču a několik piváků u jezera. Večírek však nebyl moc dlouhej, už kolem devátý jsme byli všichni vytuhlý.
No a neděli jsme pak strávili v legendárním bikeparku Skyline, kde se mimojiný před pár měsícema konal novozélandskej Crankworks 2016. Extrémní část parku byla skutečně nelidská. Rozměry tamních skoků se vážně musí vidět na vlastní oči. To aby člověk plně pochopil, nakolik nepříčetný jsou lidi, který na ně rozjedou svojí překřehkou tělesnou schránku na bicyklu. My to všechno zkoukli z lanovky, naprázdno polkli a vydali se na nejjednoduší lajnu, kterou nám park mohl nabídnout. Paráda! Taková techničtější a mnohem víc flowy Superflow z Rychleb. Strašně dobře postavená a udržovaná trasa. Nakonec jsme si projeli tři lajny, každá o něco těžší. Za den jsme stihli patnáct kol (nahoru - dolu). Toliko k velikosti bikeparku. Popravdě jsem ho čekal mnohem větší, ale rozhodně jsem nebyl zklamán. Skyline je vskutku světová kvalita, vážení!
Zde, pro potěšení vašeho oka, je krátký videozáznam z našeho výletu:

Compañeros

Redwoods

kempovej bizár

u jözöra

klišé? co je to klišé?

Všechny fotky jsou opět na rajčeti.