Minulou středu jsem poprvý hovořil se svými milovanými pomocí Skypu, což mi krom pocitu nesmírnýho štěstí, že je zase slyším a dokonce i vidím (co je to za dobu ve který žijem?) přineslo i jednu velice neblahou novinu. Matička moje rodná mi sdělila výsledky krevních testů, na který jsem z preventivních důvodů šel den před odjezdem do Francie. Podle nich mám stále zvýšenou hladinu a-borrelie IGM sviní v krvi. To znamená, že z boreliózy, se kterou jsem se potýkal celý léto, nejsem ještě úplně venku. A pokud bych přesmíru holdoval al koholu a sportoval do uplnýho vyčerpání, tak to se mnou sekne. Pročež ted' nesmím další aspoň tři tejdny (po nich půjdu znova na krev a uvidí se) ani pít, ani sportovat. Což je celkem blbý, vzhledem k tomu, že zrovna těmhle radovánkám se oddávám velmi rád. A v situaci, kdy jsem obklopenej horama & skalama a v nadcházejícím měsíci se odehrává nemalý množství seznamovacích a jiných večírků, je to skoro až mučení. Inu, ale "tak to chodí", jak by řekl Kurt Vonnegut. Aspoň si vyzkouším život pravýho straightedge hardcore punkera. Pro neznalé, toto označení se používá pro jedince, kteří nepijí (alkohol, konkrétně ethyl-alkohol), nekouří, sexuálně nežijí, maso zvířátek nejedí, jejich kopýtky nelepí a do toho všeho poslouchají tu nejrychlejší, nejtvrdší a nejnasranější muziku, jakou se jim podaří obstarat. Což na mě v týhle situaci skoro všechno sedí (i když tak nečiním dobrovolně).
Ale zpět k malým praktickým věcem, z nichž se skládá život. Na kole mi to od baráku do školy trvá pět minut a ještě mi ho nikdo neukrad. Ve čtvrtek nás navštívila paná landlordová, která i přes mnohá varování byla velmi přátelská a vstřícná. Bohužel nás trochu zaskočila tím, že po nás chtěla nájemný i za těch pár dní ze srpna, který jsme v bytě strávili. Takže neplánovaný ulehčení o pětašedesát eurofrfní. Na druhou stranu slíbila dodat klíče od cyklogaráže, abych nemusel parkovat kolo u sebe v pokoji a vyměnit mojí extrémně měkkou matraci, kvůli který jsem nemohl spát a kterouž jsem si vždycky na noc hodil na zem, abych zabral aspoň na pár okamihů...tak moc byla měkká! Jak slíbila, tak se i stalo. Hned v pátek naklusal její manžel (landlord osobně!), kterej přinesl klíče i použitelnou matraci. V páteční večer jsem se potrom odebral na narozeninovej večírek spolužáka Harryho z německa. To už jsem však věděl o svým zdravotním stavu a popíjel jsem jen vodu. To vám byla ale zábava. Pozorovat, jak všem těžkne jazyk a debata postupně pozbývá smyslu. Nicméně nikdo naštěstí nepil přes míru, takže zatím žádná echt detailní historka o alko-excesech našeho mezinárodního kolektivu nebude. Nejvíce zábavná část večera tedy asi nastala, když se v Harryho bytě zasekly dveře od záchodu. Během půlhodinky byl byt plnej přešlapujících budoucích mezinárodních byznysmenů se značně nervozníma výrazama ve tvářích. Někdo to vyřešil rauchenpauzou v křoví před barákem, jiní migrovali konat potřeby do sousedních bytů patřících přítomnejm spolužákům. Ale dost tohoto pokleslého tématu.
Hned den na to, v sobotu, se konal další večírek, kterej jsem navštívil. Ten dala dohromady studentská organizace naší university - Aloha, byl tedy o něco větší a oficiálnější. Moc jsem nevěděl, co od toho čekat. Nakonec to vypadalo tak, že se asi 50 lidí narvalo do bytu velikosti trochu většího 3+1. Takže jsme hezky konverzovali a seznamovali se rameno na rameni, hlava na hlavě. Byla to celkem sranda, vzhledem k mýmu straightedge osudu a k tomu, že někteří z přítomných za to už tentokrát vzali pořádně. Zábavná byla zejména nějaká holčina z Finska, který bylo po hodině socializování rozumnět každý čtvrtý slovo a rovně ušla tak dva kroky. Ach, jakej nával nostalgicko-mlhavejch vzpomínek na erasmus v Kouvole! Na tomhle dýchánku jsme spolu se spolubydlím Ondrou, Dannym z Kanady a Paulem z Norska vymysleli nedělní vejlet do Annesy. Původně tam bylo v plánu navštívit jakýhosi Dannyho kámoše, kterej nás měl vzít na jezero vyzkoušet si wakeboarding (ježdění na prkně po vodě, zatímco vás na laně táhne motorovej člun).
Ráno v neděli jsme se všichni sešli v deset, jak bylo domluveno. Všichni kromě Dannyho. Po půlhodině čekání a marnejch pokusů ho sehnat, jsme to vzdali, řekli jsme si, že holt uděláme vejlet bez něj a wakeboardingu, naskákali do dvou čechoaut (jelo nás bez kanad'ana celkem sedm) a vyrazili směr Annesy. Když jsme se vymotali z Grenoblu a už asi 15 minut jeli po dálnici, zavolal nám Danny, že sorry, že zaspal. Ondráš je takovej dobrák, že neváhal a vrátil se pro něj. My zatim zevlili na benzínce (zklamání dne: pokoušel jsem se objednat si obloženej le bagét francouzsky a dočkal jsem se jen nechápavě tázavýho výrazu prodavače. Když na mě po třetím opakovaní mojí prosby pořád stejně tupě čuměl, rezignoval jsem a ukázal jsem mu na menu, co chci.). Annecy je pěkný malý město s kanály mezi domy v benátskym stylu. Leží na břehu jezera, nad nímž ční vrcholky Rhone Alpes. Bohužel na wakeboardování nakonec nějak nedošlo, ale i tak to byl pěknej relax vejlet. Prošli jsme si město, na jezeře se projeli aspoň na šlapadlech, vylezli se podivat na hrad,...pohodička.
 | |||
| Angry Tourist v Annecy |
Včera jsme měli (naštěstí) poslední hodinu intenzivního výukovýho tejdne francouzštiny. V sobotu bude test, podle jehož výsledků prej trochu promíchají obsazení skupin - někdo půjde vejš, někdo spadne níž. Myslim, že já zůstanu na pohodlnym nejnižším stupínku žebříčku. Potom už budeme mít jen každotýdenní čtvrteční francouzskou tříhodinovku.
Dnes mi začal normální rozvrh a hned to byl pořádnej očistec. Ve škole jsem byl od osmi ráno do osmi večer s hodinovou pauzou na oběd. Z předmětů mi po úvodních hodinách jako nejzajímavější přijde Design & Business. Jsem zvědav, jak se to bude vyvíjet dál!
Tady je celá galerie z Annesy: http://kinej.rajce.idnes.cz/Annecy%2C_France_2012/
Mějte se, au a rezervoár!
Váš xJankox
dobrej clanek!
OdpovědětVymazat