Máme sklep, je základ mít svůj sklep!

Život tady v Grenoblu začíná zapadat do svých rutinních kolejí, úvodní hodiny ve škole jsou dávno odbytý, z welcome parties se stávaj už jenom parties a začínám si zase zvykat na to, že lidem v obchodech a na ulici nerozumim ani zblo.
Škola je zatim poměrně zábavná a zvládat se dá. Pořád u mě vede předmět Design & Business, nejpíš hlavně proto, že je to něco aspon trochu kreativního. Další plus tohodle předmětu je, že se zabýváme skutečným plánovaným projektem - tzn. jsme pro místní developery studnou nápadů zadarmiko. Na dříve zmiňovaným testu z francouzštiny jsem si vedl podle očekávání - nepřekvapil jsem ani sebe, ani vyučující a stále si držim pozici v začátečnický skupině. Mimo tyto školní aktivity se naplno věnuju francouzským byrokratickým orgiím. Ty k dnešnímu dni spočívají ve snaze zařídit si studentskou průkazku a získat podporu pro studenty na bydlení - tzv. CAF. Zní to banálně, ale stálo mě to už nemálo času & nervů a výsledek zatím v nedohlednu.

Každodenost školní docházky se tu dá zpestřovat různě, akcí který organizujou studentský organizace je habaděj. Minulej pátek večer jsem byl třeba na koncertě na Bastile. Teda na koncertě, francouzskej kytarovej žábo-pop-rock mě nijak neuchvátil, ale i tak to byla fajn akce.

koncert na Bastile

Hned večer potom jsme se na Bastilu vysápali znova s mýma spolužákama a několikero francouzema - ty nahoru jeli autem, ale cestou uvařili spojku (nejspíš, o autech toho vim míň, než o pěstování orchideí), tak jsme ho spolu s dalšíma exchange pěšákama museli do 30% kopce (to znamená hodně prudkej) vytlačit. Můj první tělocvik od začátku června, špica. 

Minulou neděli jsme se znova nacpali do českých vozů a odjeli zevlit k cca 70 km vzdálenýmu jezeru - cesta tam nám pod vedením našeho kanadskýho kámoše Dannyho trvala jenom asi 2 hodiny. Krásný počasí, studený jezero ke koupání a stánek se zmrzlinou a kafem nadosah, ideální lazy sunday afternoon. 

Tuhle středu jsem se, nejpíš pod vlivem nedobrovolnýho tlačení auta do kopce, neudržel a vyrazil lízt na stěnu. Krásnej pocit, po dvou a půl měsících zas něco dělat. Ani na tom nejsem tak zle, jak jsem se bál, že budu.
Nicméně pojd'me k událostem důležitějším. Tenhle pátek jsem se vydal shánět doktora, kvůli mým krevním testům. Ve škole mi prozradili jméno jednoho, kterej by měl umět anglicky. Po chvíli googlení jsem měl i adresu a vyrazil jsem hledat. Ordinaci jsem i přes to, že byla rafinovaně ukrytá v naprosto běžným čižáku, našel. A v ní i onoho doktora. Ten si vyslechl mojí story (nic moc), pokejval hlavou, že na testy je moudrý zajít a za lidovejch pětadvacet eurogrošů na dřevo mi napsal papír, s kterym mám jít zejtra do laborky, kde mě naberou. Byl i dost optimistickej co se výsledků týče, což mi zlepšilo náladu. Inu doufám, že už konečně budu v cajku.
Dalším pátečním highlitem bylo stěhování. Ano, vylétl jsem z bezpečí hnízda sdílenýho českými krajánky v touze potkat i jiný lidi a hlavně nemluvit tu celej rok česky. Přestěhoval jsem se do jinýho bytu vlastněnýho stejným majitelem, což má dost výhod - žádný další extra výdaje, jenom jsem podepsal tu samou smlouvu s jinou adresou. Novej byt je nedaleko onoho původního (tzn. celej pátek jsem lítal s taškou a báglem mezi bytama a stěhoval svý pozemský statky. poznámka do budoucna: vážně jich potřebuju tolik?) a sdílim ho s Nigerijkou, Mexičankou a klukem z Chile. So far so good. Jsem už zabydlenej, kolo parkuju v našem sklepě, kterej mít je základ, žeano.

Včera jsem byl na krátkým výletě v kopcích nad Grenoblem, přičemž jsem neodolal a zas mu hrozivě pohrozil:

Dnes jsem byl opět lízt a už jsem se do toho celkem opřel, pročež se omlouvám za úroveň tohodle příspěvku, neb jsem ospalej jak něco, co fakt rádo spí (he).
Jo a ve čtvrtek mě poprvý v životě posral pták - jsem fakt klikař, trefil mě, když jsem jel na kole. Tenhle zážitek ovšem nedoporučuju...