Angry Tourist: "How you're doing, man?" "Everything's cool."

Tož minulý týden ve znamení maratónu školních prací jsem zdárně ustál, vše řádně sesmolil a odevzdal, popřípadě odprezentoval. Jsem ted' tedy o něco vzdělanější co se mezinárodního byznys prostředí týče, měl bych umět býti manažerem designérů a dozvěděl jsem se něco málo zajímavého o filosofickém titánovi dvacátého století Karlovi Popperovi.
K tomu jsem navíc ve čtvrtok dobral svojí čtyřtýdenní dávku antibiotik, jež měly za cíl už konečně ze mě vymlátit bore-p**a-liózu. Zda-li se tomu tak skutečně stalo se dozvím tento pátek - dnes ráno jsem byl na odběrech krve, kterou místní felčaři otestujou a sdělí mi finální verdikt. Nicméně se cítím naprosto v pohodě, tak doufám, že už bude dobře. Je to fajn pocit, po měsíci se permanentně necejtit na omdlení/blití/spaní kvůli antibiotikům.
Abych to všechno oslavil, vydal jsem se v pátek na víkend na ledovec Le Deux Alpes, kde probíhala akce Enjoy the Glacier. Jak jsem psal minule, jsou tady ve Francii tenhle týden prázdniny. No a jelikož už bylo nahoře na ledovci (cca 3200 mnm) dost sněhu obstojný kvality, otevřeli ho francouzi na celej tejden prázdnin. A úvodní Enjoy the Glacier víkend prázdnin se nesl v duchu předváděček nových modelů vybavení, různejch dalších doprovodnejch akcí a hlavně lyžování.
Samotný ježdění bylo hodně odpočinkový - nahoře na ledovci je snowpark & tři modrý a jeden červenej svah, takže žádný adrenalinový kamikaze, jenom vyklidněnej pojezd, brácho. Ale na nasátí atmosféry zimní sezóny a každoroční úvodní vzpomínačku "jak-že-se-ty-lyže-vlastně-říděj?" víc než dost. V sobotu dopo byla pěkná mlha, ale kol oběda se to vybralo, takže jsme si dávali odpolední kafčo na terase pod azurovým nebem, heč. Ze soboty na neděli se ale drasticky změnilo počasí, dle původních informací z nedělního rána se dokonce nemělo jezdit vůbec, nebot' se nahoře čekal extrémně silnej vítr. V 11 dopo si to ale příroda a francouzi rozmysleli a vleky se rozjely. Tak jsme si i my mohli vyjet nahoru užít ježdění v mraku, -20ti stupních a megavětru. Aspoň jsem si ale vyzkoušel výbavičku v nicmoc podmínkách a všechno ok, zima mi nebyla, nikam jsem nepřimrz. Horší bylo, že mi tenhle víkend ukázal, jak strašlivě z formy jsem po těch čtyřech měsících zákazu pohybu. V pátek mi snad už daj zelenou k normálnímu životu, abych mohl začít zas trénovat, protože s mojí současnou výdrží můžu na nějaký prašanový a freeridový lyžování s klidem zapomenout...
Po návratu do Grenoblu jsme mimochodem zírali jak sůvy z nudlí (ježiš, jak tenhle idiom vzniknul?), protože celý město bylo a pořád je po sněhem. To je podle všeho jev v Grenoblu nevídaný - jelikož je ze všech stran obklopenej horama a je ve výšce jenom 200 mnm, bývaj přímo ve městě zimy hodně mírný - relativně teplo a žádnej sníh.
A nýčko pár fotek z ledovcovejch radovánek: