First days

Angry Tourist vs Wellington, New Zealand

Zbavit se jetlagu mi trvalo asi tři dny. Docela nepříjemný zjištění, že na takovouhle věc trpím. Ale už je to za mnou.
Hned jak jsem začal normálně vnímat a fungovat, jsem začal shánět byt.
Wellington je univerzitní město a za pár tejdnů začne novej semestr. Takže je ted' ta nejhorší možná doba na shánění bydlení. Všichni študenti se totiž sjíždějí zpátky do Welly a hledají byt. Člověk teda musí bejt fakt rychlej... Takže jsem převážně jen seděl ve svým Airbnb bytě u kompu a každejch 15 minut refreshoval (sorry, dědo) stránky s nabídkama a odpovídal na cokoliv jenom trochu přijatelnýho. Protože, jak jsem zjistil, na víc než 3 hoďky starej inzerát nemá vůbec cenu psát. Dotyčnej inzerent už totiž pravděpodobně dostal 69 emailů a odpověděl jen na prvních pár.
Pokud vás pozvou na prohlídku bytu, je vám pak na konci obvykle řečeno, že se s verdiktem ozvou za pár dní. To jako jestli vás berou nebo ne. Během prohlídky totiž taky pokecáte s už existujícíma nájemníkama, aby se vidělo, jestli si obě strany sednou. Rozumný.
Za dva dny jsem tak viděl asi 12 bytů a po pár "je nám líto" odpovědích kombinovaných s kvapem se blížícím koncem mýho Airbnb bydlení jsem už pomalu začínal tančit ploužák s Olihní Beznaděje.
Dneska se na mě však usmálo co? Muška jenom zlatá! Přece! Vybrali mě hned do dvou bytů...
Víc obecnejch dojmů a postřehů napíšu až ze svýho novýho hnízda. Spolu s rozsáhlou fotoreportáží "Jak si bydlej Kiwilidi".
A zatím nabízím pár obrázků z mých několika krátkých procházkách po Welly:

W v celý svý vesmírnosti

Welly

Welly

klišé

jů

Katamarán, tati!