pokus o Néron

Další tejden je v tahu. Čtyři dny prosezený ve školních škamnách a tím pádem i po okraj naplněný spoustou nových vzrušujících poznatků. Naštěstí bylo v pátek volno, jinak by mi asi samou radostí ze studia implódovala hlava. Bylo krásný počasí, tak jsme se s kanad'anem Colinem a norem Palem rozhodli vylézt na horu Néron (1298 mnm), která je hned u Grenoblu - koukáme na ní ze školních oken. Ve dvanáct jsme se srazili u školy a na kolech dojeli na kraj Grenoblu, kde začínala horská silnice na jejímž konci byl nástupovej bod na túru. Bohužel by se na ní naše kola-vraky nejspíš rychle rozsypaly, tak jsme je zamkli a na další cca 4km stoupání po silnici vyrazili pěšky. Colin ale záhy iniciativně stopnul ochotnej francouzskej pár, kterej nás odvez až na místo, kde začínala značka. Byli moc fajn, poradili kudy kam a trochu mi tak vylepšili mínění o žabožroutech. Maličko nás ale zmátlo, když říkali, že je to túra na cca sedm hodin. Začali jsme tušit, že jsme časovej plán asi pěkně podcenili. Bohužel měli pravdu, po třech hodinách jsme se doškrábali jen na první vrcholek hřebene, po kterým to k hlavnímu vrcholu (samotnej Néron) bylo ještě asi dvakrát tak daleko. Bylo už dost pozdě a nechat se chytit tmou na hřebenu by bylo nemoudré, tak jsme se pokochali ausblickama a táhli zase stejnou cestou zpátky. Samotnej výstup byl docela náročnej s několika značně exponovanejma místama, nepříjemnejma sut'oviskama a spoustou trní - hadry a ruce mám pěkně rozdrápaný. Díky tomu to ale bylo i zajímavý a co nejdřív se tam chceme vrátit, tentokrát trochu časněji, abysme si trasu stihli projít celou.

Les 7 Laux v dálce

vpravo první vrcholek hřebene - nejdál, kam jsme toho dne dolezli

Grenoble

procházka

Po návratu domů jsem ve schránce našel dopis z CAFu (ona instituce, kterážto poskytuje studentům příspěvky na bydlení). Byla to výzva k doplnění všech mých dokumentů, konkrétně jim mám prý dodat nájemní smlouvu, dokument, který jsem jim už předal dvakrát. Chvíli jsem opět viděl rudě, protože to přirozeně znamená, že moje žádost není ani po šesti měsících vyřízená. Stále jsem od nich nedostal ani eurogroš. V pondělí jdu tedy znova do jejich kanclu - už potřetí jim dát kopii svojí nájemní smlouvy. Očekávám další oznámení v duchu "děkujem za trpělivost, omlouváme se, do šesti týdnů bude žádost vyřízena". Kam se hrabe Don Kojot a Sančo Panda. Znamená to, že peníze asi dostanu na cestu domů, jestli vůbec někdy.
Nelíbí se vám to? Jste nasraní? Držte hubu a krok, tak to chodí.