Long days, short life

Od minulýho příspěvku se toho mnoho neudálo, proto jsem nepovažoval za nutný nic zaznamenávat. Nicméně tok dějin se nezastavil úplně!
V poslední prázdninovou sobotu jsem se s jedním podobně jako já postiženým ski-addictem znovu vypravil do Les Deux Alpes, nebot' předpověd' počasí byla parádní a beztak bylo tužku co dělat. Jeli jsme jen na otočku a protože se Matsovi údajně rozbil budík a zaspal (divný, němci by měli bejt organizovaný puntičkáři, ne?), dorazili jsme na místo až v 10 dopo. Fronta jako prase a žádný slevy pro studenty, protože tohle je přeci pre-season, čili luxus. No, když už jsme tam byli, tak jsme těch 27 éček za permanentku vyplázli (au) a jali se vyčkávat v oný praso-frontě. Nahoře na ledovci se naštěstí ukázalo, že většina přítomných jsou jen snobové užívající si oný luxusní před-sezóny. To znamenalo, že se polovina davu okamžitě po výstupu z lanovky odebrala do restaurace (rest & urinace - místo, kde si odpočinete a dojdete si na malou, kdybyste nevěděli), odkud už nevystrčila nos (ani nic jinýho). Takže svahy byly poměrně vylidněný, což bylo fajn a naše původní zděšení a obavy z přecpanejch sjezdovek se odebraly do knajpy spolu se snobama. Super sníh, slunko, aussichty všade kolem...den jak malovanej! Koneckonců, podívejte se sami:

So very Angry!

Mats

Kung-fu lyžař, brzo bude mít asi vlastní seriál

Nelez tam!

Hustá viliž!

Nakonec tady ve Francii budu psát místní verzi český diplomky - Grand Mémoire. Vychytrale jsem si za vedoucího zvolil onoho Sebastiana, se kterým jsem byl na lyžích a na ferátě a obecně je to fajn týpek. A ještě vychytraleji jsem si za téma vybral "Opportunities and challenges in user communities in the winter sport industry", aby mě psaní bavilo a zajímalo (jev v mých univerzitních studiích naprosto nevídaný). Držte mi palce, snad jsem si tim nenakálel do bot. Taky jsem začal obesílat různý srandovní společnosti kvůli mý povinný letní stáži 2013, s tim mi držte palce ještě víc.
Jinak se pozvolna probírám z borelicko-antibiotikový otupělosti, začínám zase rozeznávat barvy, vrátil se mi čich i hmat a už skoro šest dní jsem se spontánně nesamovznítil. Jinými slovy, moje fyzická schránka se snad vrací do normálního provozu. Díky tomu doufám začnu žít o dost sociálnějším životem a nebudu furt zalezlej na cimře. Tenhle víkend jsem teda přišel o několik zaručeně super duper cool večírků, ale to nebylo kvůli zdraví, ale kvůli školním povinnostem (fuj, zodpovědný chování?). Víkend jsem strávil ve společnosti Hegelových a Marxových spisů. Prima čtení, ale jestli je vrah zahradník nebo lokaj se v nich nedozvíte.
Začal jsem i pozvolna sportovat a zatim jsem sebou nikde nepraštil ani mi neodpadla žádná podstatná součást, takže jsem čím dál tím optimističtější.
A co čert nechtěl, za měsíc mi bude šestadvacet, to to letí, panečku.
Opatrujte se,
váš divnej (o)patron