Via Ferratas are good for you!

(celá fotogalerie z vejletu je TADY)
Na pátek 18.7. jsem měl dovolenou vybranou už dlouho, ale do poslední chvíle jsem nevěděl, jak & kde jí strávim. V hrubým plánu byly ferraty v Rakousku, ale kvůli nestálosti případných spolucestovatelů bylo zatěžko vytvořit nějakej pevnej plán. Nakonec jsem zůstal sám. Proto jsem spontánně vyrazil do Innsbrucku, kde nemám nouzi o spřízněný duše, u kterých lze krátkodobě přebývat.
Noc ze čtvrtka na pátek jsem strávil v sedadle žlutýho autobuSSu. Krásný dvě hodinky spánku a v pátek v sedm ráno jsem vypadl na chodník v IBK. O čtyři hodiny později už jsme vyráželi z údolí Stubaital po přístupový cestě k evidentně dost vyhlášený ferratě na Ochsenwand. Z výchozího bodu (1000 mnm) k začátku ferraty to byly dvě hodiny rychlý chůze a 1000 vejškovejch metrů. Klettersteiga samotná je hodně rozmanitá, dlouhá, exponovaná jak prase a naprosto nádherná. Hlavní část týhle zajištěný cesty, vedoucí na vrchol Ochsenwandu (2700 mnm), měří zhruba 700 výškových metrů a zabrala nám cca 4 hodiny. Počasí bylo celej den nádherný. Což mělo ale i svý negativum - pekelný vedro a spalující slunko. Kombinace krátkýho nočního spánku, dlouhýho výstupu a onoho príma počáska mě celkem vyflusala. Proto jsem nebyl na vrcholu moc nadšenej, když jsem zjistil, že cca první dvě hodiny sestupu vedou taky po ferratě. Sestupovat po ní je totiž obecně o dost nepříjemnější, než se sápat nahoru. Kor na obtížnejch místech. Za celej výstup/sestup jsme nepotkali živou duši, což celej zážitek jenom umocnilo (ve vrcholový knížce byly ten den před náma zapsaný jen tři dvojice).

Angry Tourist & Ochsenwand

přístupová cesta

Sobota pak byla ve znamení kratší, ale krásný ferraty na hřebeni Nordkette, což je hora tyčící se nad Innsbruckem. Na jedný straně je z ní neustálej výhled na město a na druhý na divoký hory. Počasí bylo stejný jako v pátek, což trochu stěžovalo samotnou ferratu, která byla navíc kvůli víkendu plná lidí, takže jsme museli dost často čekat, nebo se nechat předbíhat. Ale nic z toho nezkazilo výslednej dojem z týhle parádní zajištěný cesty.

IBK

Mountaineering done right!

Resting Angry Tourist (where's the snow, dammit?)

V neděli jsem pak už jen dospal náročný předchozí dva dny. Odpo jsme pozevlili v Innsbrucku a okolí a večer jsem poprvé využil spolujízdy na cestu domů. Ta byla poměrně fajn, od baráku k baráku za pětset vočí, jen vykomunikovat jí stálo trochu nervů...