Val d'Isere / Altigliss

Tož statistiku jsem již zničil. Nejdřív jsem na ní zkoušel křičet a nadávat jí. Pak jsem na ní plival a praštil jí. Bohužel mě to k jejímu řešení neposunulo, tak jsem jí spočítal a violá, mám to za sebou. Ale ted' už k velmi pravděpodobně poslednímu sněhovýmu zážitku týhle sezóny...
Minulý týden (23.3.-30.3.) jsem pobýval ve Val d'Isere. Konal se tam Altigliss - studentský závod v lyžování, organizovaný asociací z mojí školy. S onou akcí měl můj pobyt ovšem pramálo společnýho. Bydleli jsme s několika dalšíma lidma z mýho oboru v jiné části vesnice a nebyli jsme nijak registrováni, takže pro nás jako by žádnej Altigliss ani nebyl. Jen první večer jsem se s několika dalšíma dušema vypravil na Altgls párty, kterážto mě nadchla pramálo. Normální snobská piškotéka s nudnou muzikou. Tím skončily moje pokusy o navázání nových sociálních vazeb na tomto výletu. Val d'Isere samotný se snaží profilovat jako něco extra, navodit zdání exkluzivity. Výsledkem je rádoby VIP ves s předraženýma nóbl restauracema, butikama a vůbec vším. Je nacpaná postaršíma pracháčema, na kterých visí bud' typ zlatokopka nebo postarší-zajištěná a britskejma famíliema z vyšší nižší střední třídy, co se snaží udělat dojem na sousedy doma v Shepherds Bush. Unešen jsem nebyl. Ale tohle všechno mi mohlo být srdečně ukradený, kdyby jeden z praktických důsledků výše popsaného nebyla cena padesáti europeněz za jednodenní skipas. Inu, zachoval jsem chladnou hlavu, nehrnul se do zbrklých koupí a pilně studoval, jak jsem měl naplánováno. Pohroužen v učení jsem strávil první tři dny a pak se na mě usmálo štěstí. Bohužel žijeme v krutém světě a moje klika znamenala smůlu pro někoho jiného. Na knize obličejů jsem se dočetl, že se jedna francouzska zranila na lyžích a že prodává svůj celotýdenní skipas. Trocha smlouvání a za 110 eur byl můj. Tak takhle se cítí hyeny. Ale což, stejně by ho shrábnul někdo jinej a aspoň jsem měl za levný peníz do konce týdne vystaráno.
Celkem jsem jezdil pět dní. V úterý byla mlha a sněžilo, ale i tak to byl fajn pojezd, objevoval jsem novej resort a dostával se do tempa. Zkusili jsme si nějaký menší žleby a kuloáry v zastrčenější části střediska a sníh byl kupodivu docela kvalitní i mimo upravený svahy.

Angry Tourist ve Val d'Isere

Vrchol týdne přišel ve středu. Byl to zároveň jediný slunečný den a znajíc předpověd', naplánovali jsme si menší tour. Já si ráno půjčil sněžnice, nebot' jsem idiot a nemám na svých lyžích touringový vázání (pro neznalé, u takového vázání si můžete uvolnit patu a pakliže si na skluznici připevníte stoupací pásy, můžete se na lyžích bez problémů pohybovat i směrem vzhůru). Pak jsme odjeli busem a lanovkama k výchozímu bodu naší tůry. První krátký stoupání se sněžnicema na nohou a lyžema na báglu mi naznačilo, že dnešní oblouky na cestě dolů nebudou zadarmo. Šlo to ztuha, těžko se držel balanc a sněžnice se při traverzování smekaly. Nicméně to za to stálo, na prvním hřebeni se nám naskytl výhled do údolí, který jsme chtěli projet a byl to nádherný pohled. Nikde ani noha, sníh skoro netknutej, modrá obloha, slunko, panorámata a toho prostoru... Nahodili jsme lyže a vrhli se do prvního descentu. Deset až patnáct čísel čerstvýho sněhu, minimum stop, krása. Lyže za sněžnice jsem toho dne vyměnil ještě dvakrát, nakonec nám celá akce zabrala cca 6 hodin, byla dlouhá a hodně náročná, ale já si užíval každou sekundu, tohle je ono, to je lyžování. Cíle pro příští sezónu mám tak vytyčeny.

Am I finally alone? Nope.

první drop

cesta hore

 

Následující dny byly opět ve znamení sněžení, mlhy a špatný viditelnosti. I tak jsem jezdil co nejvíc, i přes občasný lehký kocoviny a únavu. Povedlo se nám ještě několikero zajímavejch off-piste výpadů, všechno mám natočeno svou věrnou kamerkou, takže hned jak mi to školní vytížení dovolí, uplácám z toho i videozáznam.

Od návratu z Val d'Isere sedím takřka neustále doma a věnuju se školním povinnostem, neb duben je měsícem zkouškovým. Zároveň je pro mě ve Francii i měsícem posledním. Nedostatek času na lítání po horách je velmi frustrující, protože podle všeho je letošní zima vážně abnormální. Například ještě dnes (!) se do francouzských alp dere fronta, která přinese čerstvý prašan (!!). Freerideři nevěří a užívají prodloužených radovánek, zatímco já se doma oblažuji statistikou a fráninou. Sjíždím rovnice a dávám pozor na zrádný časování sloves.
Inu, jak jsem již mnohokrát řekl a jistě i mnohokrát řeknu; tak to chodí.

*edit 8.4.
ještě pár fotek od Sebastiana:

strmost II.

naše stopy

yes!

Angry skupinovka